aneb Jan Kavan a Bundesministerium der Finanzen

Každý úředník ví, že v úřadě je možný fšecko. Takže zpráva, že Spolkové ministerstvo financí je rádo, že banka FMS Wertmanagement našla 55,5 miliardy, mne až tak nepřekvapila.

FMS Wertmanagement spravuje účty Hypo Real Estate – největší hypotéční německé banky, která skončila v roce 2008 prakticky v konkurzu, z kterého ji zachránila jen spolková vláda (zde). Financministerium kvituje povděkem, že se našlo na účtech 30 miliard eur. Radostná událost.

Jen mi není úplně jasné, jak to, že když se našlo 30 miliard, tak že se snížil dluh Německa o 55,5 miliard. Kurňa, tam je rozdíl 25,5 miliard (zde).

No ale nebuďme detailisti, miliarda sem, miliarda tam, ono se to nakonec nějak srovná, že?!

Hlavně že díky nalezeným miliardám může teď Německo udělat na ratingové agentury dlouhý nos. Protože poměr dluhu toho kterého státu k HDP je důležitým vodítkem pro posuzování ekonomiky státu. A ten se takhle Německu sníží o 2,5 procentního bodu na 81,1 procenta. Takže, to je ale klika, Německu nehrozí, že mu sníží rating! Slávááááááá!!

Jenom, himbajs, jak oni je tak najednou našli? No, třeba možná jako ten Honza Kavan. Sedí si v kanceláři, hledá legitku na tramvaj, ne a ne ji najít….. "Kam já ji jenom dal? Že by mi vypadla na záchodě? Anebo do sedačky, jak jsem jednal s těma údajnejma špionama o těch gripenech? Anebo že bych jí nechal v trezoru? Tam si dávám svačinu, aby mi jí zase nějaký mladý hladový úředník nesežral….. Půjdu se kouknout. Sváča tady není! Ale něco se tady válí v krabici?! A hele, jeden a půl milionu! Kde se to tady vzalo? Že by si tady nechal můj roztržitý tajemník drobný do mariáše?!? No, možný to je…"

A to bylo keců! Ministr zahraničí a má v trezoru 1,5 milionu korun a neví, kde se tam vzaly. A v Německu najednou najdou 55,5 miliardy eur a je klid. Holt jiný, rozvinutý a konsolidovaný poměry!

Kdyby někdo chtěl vědět, kolik že to je, těch 55,5 miliardy eur, tak to je 1,4 bilionu korun. No a my v ČR máme celý státní rozpočet na rok 2011 menší: 1,189 bilionu korun. Najít to my, máme prachy na útratu na celý rok a eště by nám zbylo! Jak oni to jenom mohli najít?

Já si to představuji asi takhle. To sedí v závodní jídelně banky Hypo Real Estate Karl s Franzem a Karl povídá: "To ti byl dneska zase den. Já dělám na tý inventuře a znáš to. Tuhle něco přebejvá, támhle něco chybí. Já už mám spočítaný služební auta a kancelářský svorky, na to je vedení háklivý, souhlasí mi i židle v zasedačce, toaletní papír štymuje na roličku a najednou … bác ho! Koukám jak blázen, najdu 55 miliard eur! No představ si to!"

Franz zvedne hlavu od talíře se špeclema a zelím a povídá: "No a prosimtě, kde byly?"

"To bys nevěřil," odvětí Karl. "Tam vedle toho kvelbu, co mají uklízečky košťata, na chodbě taková stará skříň, otevřu to a …. miliarda vedle miliardy. Padesát pět jich je a nějaký drobný. Jen tak se tam válej. Tak sem je zanes do inventury, loni prej na to loni zapomněli ….. "

Tak, tedy možná, že, ehm, takhle nějak to asi bylo… Sakra, že tam ty prachy nenašel někdo do Kalouska a mohli jsme být "za vodou". Takhle je za vodou Německo. Je to sice náhoda, že se našly zrovna tyhle peníze teď. Ausgerechnet když byla obava o ten rating Německa. Někdo má štěstí. Ale náhoda je prostě náhoda…

Jak je ten židovský vtip:

To stojí před kostelem farář a malý Icik. Pan farář se snaží Icika přivést na svoji víru:

"Hele, Iciku, my katolíci věříme na zázraky. A plní se nám. Ne moc často, ale stávají se."

"No, to my židi," dí Icik, "na žádný zázraky nevěříme. Buďto to je, anebo to není."

"Tak hele, Iciku," povídá pan farář, "já ti dám příklad. Vidíš tu věž kostela? Jak je vysoká?"

"No vidím a co?!"

"No tak si představ, že nahoru na tu věž vyleze malý kluk, aby se podíval na holuby. A jak tam stojí v tom okně zvonice, smekne se mu noha. A spadne dolů. Ale nezabije se. To je zázrak!"

"No," povídá Icik, "to není žádnej zázrak. To je náhoda!"

Farář se ale nedá. "Tak podívej, Iciku, on se zvedne a protože je moc a moc zvědavej na ty holuby, tak znovu vyleze na tu věž, znovu si stoupne do toho okna a zas spadne. A zase se nezabije se! To musíš uznat, to už je zázrak!"

""No já vám nechci zbytečně odporovat, velebnosti," povídá Icik. "Ale podle mě to není zázrak, ale velká náhoda. Hodně velká náhoda. Ale pořád náhoda! To musejí uznat."

"Tak dobře, Iciku, já ti to uznám. Byla to náhoda. Hodně velká náhoda. Veliká náhoda! Ale on ten kluk vyleze na tu věž potřetí, zase se mu smykne noha a zase spadne a zase se mu nic nestane!!! To už je skutečný zázrak!"

"No," povídá Icik, "jaký zázrak. To je trénink."

Tak asi nějak takhle. I když staré přísloví říká, že náhoda přeje připraveným...

Jo a kdybyste chtěli vědět, jak vzniká "náhoda", tak tu vysvětlují filozofové jako "průsečík nutných dějů". Teprve když se protnou různé "nutné" děje, vznikne náhoda. Kdepak, přátelé, náhoda! Trénink je to, trénink!

A tam to určitě nebyl zázrak, u těch 55,5 miliard eur. Ale jen průsečík nutných dějů. V Německu se zázraky nedějí. Jak ví celý svět, tam platí "ordnung muss sein". A já tomu dodneška věřím.