Od 2. července 2012 má německá strana Die Linke, tedy Levice, kterou založili v roce 2007 pánové Gysi, bývalý komunista z NDR, a Lafontaine, bývalý sociální demokrat ze Sárska, nového spolkového předsedu sedmapadesátiletého Bernda Riexingera ze Stuttgartu. Nahradil tak Dietmara Bartsche.

Tato strana je nyní čtvrtou nejsilnější stranou v Německu a má v parlamentu 76 poslanců z 620. Pan Riexinger je původním povoláním bankovní úředník, od počátku devadesátých let odborový sekretář. Silně se angažoval proti zavedení tzv. Agendy 2010. Od letošního léta stojí v čele Levice spolu s čtyřiatřicetiletou Katjou Kipplingovou z Drážďan, kde vystudovala slavistiku a amerikanistiku.

Hlavní nevýhoda pana Riexingera je, že - jak sám přiznal - v nových spolkových zemích, tedy v bývalé Německé demokratické republice, byl před rokem 1989 pouze jednou, a to jako skaut v Drážďanech, proto letní seznamovací cestu začal v těchto dnech v Meklenbursku - Předním Pomořansku v severovýchodním Německu, tedy u Baltského moře. Tento kraj i po sjednocení Německa navštívil jen jednou se svou přítelkyni, učitelkou, když tam trávili dovolenou.

Na cestách působí nenápadně a sympaticky, píší německé noviny: chodí bez kravaty, v džínsách, nosí brýle bez obrouček a říká: "Myslím si, že dobrý předseda by se měl držet trochu zpátky, protože jeho hlavním úkolem je naslouchat tomu, co si lidé ve straně myslí, a ne prosazovat svou osobu." Tím se rozhodně odlišuje od otců zakladatelů pánů Gysiho a Lafontaineho, kteří vždy hodně sázeli na vlastní prezentaci. Pan Riexinger dokonce prohlásil, že v příštích volbách v roce 2013 nechce ani kandidovat do Bundestagu, tedy německého parlamentu, protože se chce soustředit na práci v centrále, tedy v tzv. Domě Karla Liebknechta, a tvrdě odmítá být považován za dítě Oskara Lafontaine.

V Rostocku se setkal se třiatřicetiletým Stefanem Bockhahnem, který toto město reprezentuje v parlamentu, a bylo vidět, napsal například renomovaný Die Zeit, že pocházejí oba z různých světů. Shodli se jen na tom, že oba si přejí, aby se Levice stala silnou stranou. Připomeňme, že právě z tohoto města si většina delegátů, když se volil nový předseda, přála někoho jiného. Za pozornost stojí, že této zemi nový předseda věnuje tolik času. Zůstal tam celé tři dny, což je víc, než plánuje v ostatních patnácti spolkových zemích. Asi ví, že pro místní funkcionáře je zcela nepopsaný list, a chce, aby si ho mohli důkladně otestovat - jeho předchůdci se této málo lidnaté zemi moc nevěnovali: žije tam něco málo přes jeden a půl milionu lidí.

Za poněkud nešťastné označují komentátoři jeho výrazové prostředky: na této cestě totiž příliš často používal obrat "u vás na východě" a naopak "u nás na západě."

Že by však o jeho přítomnost straníci či dokonce občané v Rostocku měli větší zájem, to rozhodně říci nelze. Když pro něj v místní městské hale v jednom menším sále uspořádali setkání s veřejností, dostavilo se tam jen asi 200 lidí, takže sál byl poloprázdný a z novinářů tam způsobil překvapení jen rozhlasový reportér bavorského rádia. Vystoupení pana předsedy, jak ukázala i televize, bylo bojovné, šermoval sevřenou pěstí, ale nic nového neřekl. Když se ho moderátorka zeptala, proč se stal právě funkcionářem Levice, vzpomněl celkem banálně na svého učitele, poznamenal časopis Die Zeit. Jeho spolustraníci o něm hovoří jako o milém člověku a on se o to svým vystupováním určitě velmi snaží. Jestli se mu ale tímto stylem podaří stranu sjednotit a vybudovat z ní silnou partaj, je otázka. Rozdíly a zájmy starých a nových spolkových zemí jsou stále příliš veliké a možná ještě dlouho budou. Do Pruska se už za kancléře Bismarcka, kromě několika velkých měst, lákalo obyvatelstvo různými výhodami.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6