Německo zažilo několik událostí, které by neměly uniknout naší pozornosti. Připomněly nám věc, která je sice zřejmá, nicméně obrovský problém představuje laxnost německé vlády při jejím řešení.

Nezanedbatelná část lidí ze třetích zemí nejenže nemá žádný zájem začlenit se do společnosti, která je přijala, a naopak se vůči ní staví otevřeně nepřátelsky. Činnost radikálních islamistů v Evropě představuje vážný problém pro demokracii a bezpečnost našich obyvatel.

Jelikož se jedná o dění v sousední zemi, nemůžeme se divit tomu, že situace začíná vážně znepokojovat i mnoho lidí u nás v Česku.

Demonstrace za chalífát
V Hamburku proběhly nedávno dvě demonstrace za chalífát. První z nich se konala na konci dubna a zúčastnilo se ji něco přes tisíc lidí. Transparenty některých účastníků hlásaly, že „řešením je chalífát“ a (Německo je) „diktaturou hodnot.“

Zcela jednoznačně tedy můžeme něco takového brát jako výzvy ke zrušení demokracie. Navzdory tomu ale mohla demonstrace volně proběhnout a policie se ji ani nepokoušela rozpustit.

V květnu se uskutečnila ještě jedna podobná demonstrace s dokonce dvojnásobnou účasti oproti té předešlé. Policie však tentokrát chtěla alespoň uvalit na toto veřejné shromáždění některá omezení. Nesmělo se pochodovat, nesměly být ženy oddělené a jakékoli islamistické symboly a hesla byly zakázány.

Podmínku o zákazu oddělit muže a ženy demonstrující islamisté splnili. Žádné ženy se totiž přímo mezi demonstranty neobjevily. Na rozdíl od první demonstrace při ní nebyly žádné transparenty ani vlajky s islamistickými symboly.

Místo toho pak v reakci na omezení mnoho účastníků drželo cedule s nápisem „Censored.“ Mnohým z vás určitě přijde zvláštní, když si stěžuje na cenzuru někdo, kdo zastává ideologii popírající svobody zaručené v demokratických zemích.

Jedna podmínka však byla porušená i zde: Joe Adade Boateng, vůdce uskupení Muslim Interaktiv navzdory zákazu volal na samém závěru demonstrace po chalífátu.

Hrůzný čin v Mannheimu
Ignorovat hrozbu islamismu se nevyplácí. Před časem jsem v článku na blogu věnovaném první ze zmíněných demonstrací psal, že bylo obrovskou chybou, když tehdy policie nezasáhla, a ta chyba se jim brzo vrátí jako bumerang. A to se bohužel také stalo.

Mnohem závažnější incident se odehrál před pár týdny v Mannheimu, kde měl na demonstraci vystoupit protiislámský aktivista Michael Stűrzenberger.

Radikální islamista zde zaútočil nejdříve na Sturzenbergera ale při útoku vážně poranil i zasahujícího 29letého policistu, který na následky zranění zemřel.

Za zmínku zde stojí velmi nešťastný průběh celého zásahu: Videa a snímky zveřejněné v médiích a na sociálních sítích totiž naznačují, že policista nezasáhl v chaotické situaci přímo proti pachateli (islámskému radikálovi), ale proti jinému jednomu z členů Stürzenbergerova týmu, který přitom předtím sám zakročil proti jinému mladíkovi, jenž měl být komplicem hlavního pachatele.

Vrah této chaotické situace využil a zezadu zasadil policistovi několik ran nožem do oblasti hlavy a krku.

Špička ledovce
Útok v Mannheimu představuje jen špičku ledovce. Opět se ukázalo, že islamismus je problémem s reálnými důsledky. Jeho přívrženci mají silný sklon oponovat odlišným postojům užitím násilí.

V demokratické společnosti proto nemají lidé zastávající takové postoje místo. Zásahy ze strany bezpečnostních složek bohužel často přicházejí buďto pozdě, nebo prakticky vůbec.

Všichni politici v celé Evropě by si měli uvědomit, že problém už prostě nemohou odbýt slovy, že se nic nestalo. Ani pouhé verbální odsouzení ze strany hlavních politických představitelů zdaleka stačit nemůže.

V některých významných médiích, jako např. BBC se vyskytla snaha ani slovem nezmiňovat jen pouhou možnost islamistického motivu. Útok v Mannheimu by přitom měl sloužit jako další z mnoha budíčků nejen pro Německo, ale i celou Evropu.

Co udělá německá vláda?
Bude německá vláda i nadále nečinně přihlížet, jak zemi ovládá radikální islamismus, nebo konečně podnikne nějaké kroky pro větší bezpečnost svých občanů? Německý kancléř Olaf Scholz už sice oznámil, že chce deportovat těžké zločince a lidi představující nebezpečí do Afghánistánu a Sýrie.

Když ale opoziční parlamentní frakce CDU/CSU předložila ve Spolkovém sněmu návrh na boj proti politickému islámu „jako hrozbě pro naši svobodnou demokracii,“ její návrh byl odmítnut.

Pokud se má islamismus opravdu řešit, nemůže zůstat jen u slov! V sázce je bezpečnost lidí v Evropě a jejich životy. V opačném případě budeme moci jen přihlížet k dalšímu vzestupu toxických uskupení, jako strana Alternativa pro Německo.

Ta nyní s téměř 16% ziskem v evropských volbách zaznamenala navzdory všem nedávným kauzám svůj historicky nejlepší výsledek.