Jednadevadesátiletý bývalý německý kancléř Helmut Schmidt se v posledních měsících několikrát pustil do velmi ostré kritiky současných evropských politiků, nevyjímaje své mladší německé kolegy. Vytýká jim egoismus, silnou potřebu sebeuplatnění a ješitnost.

Jsou to právě tyto vlastnosti současných politiků, které podle něj zabraňují tomu, aby se Evropa dostala rychleji z krize. Skoro nikdo nemyslí na celek, necítí odpovědnost za celou Evropu, většina politiků se obrací jen ke svým lidem.

Helmut Schmidt se domnívá, že za to může změněná situace. Dnešní generace politiků již vyrostla v míru a nemá žádnou zkušenost s válkou, která silně poznamenala všechny předešlé generace počínaje Konrádem Adenaurem. Současná politická garnitura ve staré Evropě vyrostla v naprosto ojedinělé době, která nemá v dějinách obdoby: nezažila válku a žila až do roku 1973, kdy přišla první ropná krize, pouze v době konjunktury.

Tito lidé byli dlouho přesvědčeni, že na světě musí být stále lépe a všeho musí mít více. I z tohoto prostředí a přesvědčení vyplývá, dle Helmuta Schmidta, národní egoismus, který se ještě před pár lety nemohl prosazovat tak snadno. Může za to ale i nedostatek vysoce kompetentních lidí.

Problém je podle Helmuta Schmidta i v tom, že po volbách, když jednotlivé strany nominují do vlády ministry, nový premiér nebo v Německu kancléř jen velmi těžko může posuzovat schopnosti ministrů: maximálně většinou ví, jen jaký je nový ministr řečník a jak se choval v parlamentu. Ale už vůbec neví a ani netuší, jestli takový člověk je schopný řídit obrovské ministerstvo, jestli je schopen racionálně zasahovat do mocenských bojů ve velkém úřadě a jestli vůbec umí posoudit, o co v takových bojích skutečně jde, aby je mohl racionálně ukončit.

Být ministrem znamená být dobrým administrátorem, a to žádný předseda vlády o nových tvářích ve své vládě nikdy neví, zvlášť, když se v politice pohybuje čím dál tím víc lidí, kteří nevystudovali elitní školy, v kterých se donedávna většina státních úředníků vychovávala a učila základům správy úřadu. Schmidt říká: A to už vůbec nehovořím možná o tom nejdůležitějším, že předseda vlády u nových tváří vůbec nic neví o jejich charakteru. Nezná jejich morální standardy, které jsou v politice velmi důležité.

Za další chybu současné krize považuje Helmut Schmidt selhání Francouzů a Němců, kteří mnohem dříve než Řekové, Španělé a Portugalci porušili tzv. pakt stability a nedodrželi dohodnutá rozpočtová pravidla, aniž za to byli řádně potrestáni. Podle něj hlavní vinu za tento stav nese Evropský parlament, který je na obě uši hluchý, protože komisaři a jejich úředníci zaspali. Místo aby jednali, zřídili další instituce, které by měly jednotlivé státy kontrolovat. Jenže, připomíná Helmut Schmidt, i příliš přísná sanace rozpočtů může mít nedobré následky a přivést měnu k deflaci. Samotné spoření není nikdy recept na řešení krize.

Helmut Schmidt si je vědom, že žádný zázračný recept na řešení krize neexistuje, ale je pevně přesvědčen, že skutečná cesta z krize je možná jen tehdy, když eurozóna přijme pevná a vymahatelná pravidla. To podle něj ale nepůjde tak rychle, jak se zdá. Helmut Schmidt odhaduje, že se tak stane nejspíš do deseti let, kdy vznikne nové pevné jádro Evropské unie se společnou vládou a měnou, v které s velkou pravděpodobností nebude Velká Británie.

K tomu ale může dojít jen tehdy, když se na tomto projektu shodne Francie s Německem. Holandsko či Lucembursko jsou sice také pro, ale nemají podle Helmuta Schmidta tu sílu, aby podobný projekt prosadily. Takovéto úvahy nejsou v Evropě ojedinělé a měli bychom o nich vědět, abychom se mohli na dalším formování Evropy smysluplně podílet.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel