Jenom krátce. Západní svět se v sedmdesátých letech zbláznil a v Kanadě vymyslel multi/kulti. Všechny anglicky mluvící země to přijaly za své. Zároveň začaly upřednostňovat ženy do veřejných funkcí. Dnes například se australský parlament může zbláznit a dává si kvóty, že když je v populaci 50 % žen, musí jich přibývat v parlamentu tak, aby jich do roku 2030 (myslím) bylo i tam 50 %. Nic proti ženám, jsou to ale svou podstatou ve své většině matky a jako takové věří, že když se chováš i k nepříteli vlídně, časem to uzná a začne se chovat vlídně i on.

Nic takového ovšem neexistuje v islámském světě. Tam je žena jako zboží nebo soumar. Když muslimové objevili náš welfare systém, že dostanou něco bez práce a navíc mají práva, aniž povinnosti , bylo na karambol zaděláno. Dnes bere Austrálie ročně asi sto osmdesát tisíc emigrantů a nedaří se jí to číslo snížit. To proto, že všichni emigranti, kteří tu už jsou, jsou rozlezlí po celém byrokratickém aparátu a známe to: slučování rodin! Který nelida by byl proti tomu? Obzvlášť ženy ne! A s každým novým příbuzným přijede manželka nebo manžel, který má také příbuzné... a teď muslimové objevili kouzlo azylu! 

Takže některým Australanům, kteří na to všechno poctivě makají, začíná jebat na mozku. Statistiky uvádějí, že přes padesát procent muslimských přistěhovalců nepracuje. Prostě jim stačí životní minimum poskytované státem. Životní minimum je skutečně malé, takže mnozí si načerno přivydělávají a mají hodně dětí, na které stát platí slušné přídavky. Tím novozélandský karambol neomlouvám, jen vysvětluji, že ti naši lídři a lídryně svým podlézáním muslimům jen zradikalizovali některé bílé blbce.

Kam to dál povede? Čert ví, ale lépe nebude, dokud australské a novozélandské vedení nepochopí, že k problémům se musí postavit čelem. Omlování, ba dokonce příkazy médiím, co smí a co nesmí publikovat, vedou jen k většímu napětí. Příkladem mohou být africké gangy mladých, kteří terorizovali a mnohdy ještě terorizují melbournskou veřejnost. Noviny o nich hovořily pouze jako ganzích mladých a televizní záběry byly takové, že nešlo určit jejich rasu. Především proto, že se jejich příslušníci oblékali do teplákových souprav s kapucí přes hlavu, ale i bez toho bylo zjevné, že se televize snaží jejich rasu zamlčet. Teprve když se tato taktika obrátila proti autoritám a nešlo už dále zamlouvat, že se jedná o mladé Afričany, bylo této pravdě dovoleno slyšení i ve veřejných prostředcích. A co se stalo? Nic. Lépe řečeno nevypukly nepokoje mezi bílými, nikdo nevinil rasu a frustrace mladých Afričanů se začala řešit.

S muslimy to může být podobné, nejprve je nutno otevřeně s nimi debatovat o tom, co místní lid na nich nemá rád a hledat řešení, aby se situace změnila. Tedy více otevřenosti. Místo toho se novozélandská premiérka rozhodla nedat prostor tomu, co vedlo mladého Australana k tak hroznému činu. Prostě zabránit „jeho propagandě“ spatřit světlo světa. Je to taktika na nic, jen líbivá ráznost. Faktem zůstane, že bez znalosti jeho důvodů se nedá nic vyřešit do budoucna. A těch, co by si jeho čin za těchto okolností mohli vysvětlit kladně, by mohlo přibývat. Byť i jen z dohadů, právě proto, že fakta jsou odsouvána na vedlejší kolej s nálepkou propagandy.