LOTYŠSKO: Hysterické výlevy ruské mluvčí
Rus Boris Katkov byl vyhoštěn z pobaltské republiky, protože škodil zemi, v níž žil. De facto byl nelegálním imigrantem a ti se netrpí nikde na světě. Je povinností každého, chovat se v souladu s pravidly v místě, kde žije.
Předseda Sdružení lotyšsko-ruské spolupráce Boris Katkov je občanem Ruské federace. Z Lotyšska byl vyhoštěn za své mnoho let trvalé a soustavné nepřátelské činnosti v zájmu Ruska. Oznámily to lotyšské vládní úřady.
Jedná se o správné a rozumné opatření lotyšských úřadů zasahující po ruské agresi na Ukrajině rázně proti těm, kteří ohrožují bezpečnost Lotyšska a jednají ve prospěch jeho nepřátel. Každý stát má právo si vynutit dodržování vlastních zákonů (pokud tedy neomezují občanské svobody), jinak hrozí anarchie. Lotyšsko je suverénní, svobodnou a demokratickou zemí.
Abychom pochopili připadá Katkova, je třeba se podívat do minulosti. Jak uvedl web Echo24.cz, po obnovení nezávislosti přijal lotyšský parlament v roce 1991 zákon, který přiznal lotyšské občanství pouze těm obyvatelům a jejich potomkům, kteří žili v Lotyšsku do roku 1940, tedy do doby sovětské správněji řečeno ruské okupace. To je v pořádku, Češi by také nedovolili, aby v jejich zemi zůstal po roce 1945 říšský Němec, který tam přišel v éře Protektorátu Čechy a Morava. Sovětská (ruská) komunistická okupace Lotyšska přinejmenším do roku 1952 byla svými hrůzami srovnatelná s německou nacistickou okupací českých zemí.
Z tohoto prizmatu posuzujme postoj Lotyšska. To se zachovalo vůči Rusům, kteří tam přišli jako okupanti a de facto nelegální migranti ještě velkoryse, když jim umožnilo zůstat v zemi, jako tzv. neobčanům. Ti mají v podstatě všechna práva, akorát nesmí zastávat veřejné funkce a nemají pasivní a aktivní volební právo.
Rus Katkov přibyl do Lotyšska v roce 1966 jako příslušník okupantského národa. Po obnovení lotyšské nezávislosti se dobrovolně rozhodl nepřijmout zdejší občanství a stal se občanem Ruské federace. Jenomže zemi, která ho přijala, škodil a spojil se se sousedním nepřátelským Ruskem. Pan Katkov může mluvit o štěstí, že Lotyši jsou civilizovaný národ a pouze jej deportovali. V Rusku by už asi „nešťastnou náhodou“ vypadnul z okna.
Hysterické výlevy mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marji Zacharovové nelze brát vážně. O žádný protiprávní čin se nejednalo, Katkov byl ruským občanem a Lotyšsko mělo právo jej vyhostit. Na ruské nenávistné výlevy lze reagovat asi takto: „zloděj křičí, chyťte zloděje,“ Rusko, které vede proti Ukrajině dobyvačnou válku, masakruje zdejší civilisty a masově porušuje lidská práva, je tím posledním, kdo může druhým vytýkat „nehumánní“ postoje.
Je dobré si připomenout i důležité momenty z pobaltské historie. V roce 1918 vyhlásilo Lotyšsko nezávislost na Rusku a o rok později odrazilo pokus o německou agresi. Konečně v roce 1920 lotyšská armáda ve spojení s Poláky v bitvě u Daugavpilsu v roce 1920 rozdrtila Rudou armádu, která se opětovně pokusila okupovat Pobaltí ve prospěch sovětského Ruska. V roce 1940 bylo Lotyšsko společně s Litvou a Estonskem násilím připojeno k SSSR. Nastala doba komunistického teroru a brutální rusifikace. V jeho důsledku bylo deportováno v letech 1940 – 1952 na 150 000 Lotyšů, 34 000 jich v důsledku rudých represí zahynulo. Počet Lotyšů klesl v Lotyšsku ze 77% v roce 1940 až na 52% v roce 1989. Nyní z dosáhl z celkového počtu 1,84 milionů obyvatel necelý dvoutřetinový podíl, Rusů zde žije zhruba čtvrtina.
Zdroje:
Dějiny pobaltských zemí, Luboš Švec, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1996
JAN ZIEGLER
