Tak prý to nemá vojenské řešení , pravil bulharský president do očí svému kolegovi, jehož země již 500 dní vzdoruje agresi, která neměla posledních 75 let v Evropě obdoby.

Dostalo se mu celkem logické odpovědi, co by dělal on, pokud by soudruh Vladimír Vladimírovič pojal nápad rozšířit svou vlast jihozápadním směrem. Důvod by se jistě nějaký našel, byť sebehloupější. Agresor totiž nějaké logické argumenty nepotřebuje. Rovněž by odevzdal svou vlast, jíž je hlavou státu, do rukou dobyvatel s míněním, že vojensky by nic nevyřešil?

Bylo by zajímavé onu myšlenku rozvést. Představme si zcela hypotetickou situaci, že se sejdou oba presidenti za jedním stolem. Kdo začne jako první? Soudruh Vladimír Vladimírovič Putin s úsměvem požádá toho nácka naproti, aby nedělal zagorku a přenechal mu část jeho země s tím, že se tam stejně mulví rusky a že tam žije hodně Rusů. Krym potřebuje jako základnu černomořské flotily a koneckonců už tam postavil i most a ten stál hromadu rublů. Možná v rauši ještě poprosí pana Zelenského, aby mu uhradil náklady speciální vojenské operace, protože to stálo další hromady rublů, nehledě na spoustu mladých životů. které při osvobozování Ukrajiny od nacismu vyhasly.

President Zelenskij pak nejspíše předloží účet za zničenou část své země, ukáže Vladimíru Vladimíroviči fotografie Buči a Irpině, oblasti pod Kachovskou přehradou a nepochybně i fotografie měst a vesnic, které byly srovnány se zemí v rámci oné již pověstné speciální vojenské operace, jak se v moderním ruském pojetí ptydepe nazývá dobyvačná válka. Možná mu předá i objemné album fotografií zabitých dětí, které s konfliktem nemohly mít nic společného a jejich jediným proviněním bylo to, že byly v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Přidá k tomu i seznam budov, které byly cílem ruských raket.

Každý asi vytuší, že takto to nejspíše probíhat nebude.

Existují pouze dvě možnosti. Rusko se stáhne z území Ukrajiny a to bez jakýchkoliv podmínek. Druhou bude to, že bude vojensky poraženo a vyhnáno. Poté se začne jednat o tom, jaké reparace zaplatí a jaká opatření budou nutná k tomu, aby se v Rusku neobjevil nějaký nový soudruh Vladimír Vladimírovič s podobným zájmem o cizí území. Představa jakékoli plichty by vedla jen k tomu, že by se agresor po čase oklepal a zkusil to třeba znovu a třeba jinde. Jak známo, s jídlem roste chuť a historie je plná omylů těch, kteří si mysleli, že když dají násilníkovi požadovaný kousek, že mu to bude stačit a dá pokoj.

Je více než jasné, že se situace v Evropě dramaticky mění a že jedině značná odstrašující síla přesvědčí novodobé Avary z východu, že by případný výboj nemusel pro ně dopadnou dobře. Proto je nutné, aby Rusko kapitulovalo a přiznalo porážku. Fareed Zakaria, skvělý komentátor, prohlásil, že Rusko prohrálo 21. století. Ono prohrálo i století 20. v dobách nástupu bolševiků k moci.

Je více než potřebné, aby tento fakt došel do mysli těch, kteří mají stále pocit vyjímečnosti své rozlehlé země. Možná poté začne nějaká změna, byť se zpožděním 120 let.

Psáno pro www.blogosfera.cz