Vynikající práce americké historičky Anne Applebaumové Rudý hladomor s podtitulem Stalinova válka na Ukrajině přesvědčivě dokazuje cílenou masovou likvidaci rolníků v této zemi.

Stovky svědectví pamětníků nebo jejich příbuzných, nespočet záznamů z archivů. Anne Applebaumová ve své stěžejní knize věnované jedné z nejhrůznějších událostí v dějinách lidstva přesvědčivě dokázala, že rudý masový vrah Stalin má na svědomí záměrné vyvraždění ukrajinských rolníků. Podle nejnovějších údajů zahynulo ve třicátých letech minulého století na Ukrajině přímo 3,9 milionů lidí a 0,6 milionu nepřímo (nenarozené děti)

Hladomor na Ukrajině byl vyvolán hlavně nereálným plánem úrody a následnou rekvizicí veškerého obilí, následkem čehož nebozí zemědělci neměli co zasít a umírali hlady. Komunističtí aktivisté si vynucovali vydání obilí i brutálním mučením rolníků a členů jejich rodin. Kradli jim i osobní věci včetně oblečení a též vyháněli malé děti nahé ven do krutých mrazů. Vedení Sovětského svazu tehdy lhalo celému světu, že v zemi žádný hladomor neexistuje, jen jsou „menší problémy“ se zásobováními. Ve skutečnosti však vojenské hlídky střílely malé děti, které si chtěly z hladu utrhnout jenom několik klásků obilí. Ozbrojení strážci také bránili vesničanům opustit jejich domovy a vědomě je nechali umírat hlady.

Podobnost s nacistickým vyvražďováním Židů není náhodná. Komunisté podle mého názoru však byli a jsou ještě horší. Nacisté se svými plány netajili a svoji protižidovskou nenávist dávali otevřeně najevo. Sovětští komunisté ale byli zákeřnější. Tvrdili o sobě, jací jsou humanisté a pro lidstvo chtějí jenom to nejlepší, ve skutečnosti však z ideologických důvodů vraždili celé skupiny lidí a ještě své zločiny sváděli na své oběti. Sám sovětský komunistický vůdce Stalin prohlásil, že ukrajinští zemědělci, nebo jak jim říkal kulaci, si za své problémy mohou sami, neboť prý sabotují dodávky. To samozřejmě nebyla pravda, do problémů dostala nejen Ukrajinu, ale i další části tehdejšího SSSR nerealistická vládní zemědělská politika. A hanlivé označení kulak bylo zneužíváno vůči každému, kdo se bránil násilné kolektivizaci a odmítal se nechat vyhladovět. Proto jsou rudí proti černým nebezpečnější, že svoji zrůdnou ideologii halí do vznešených slov, kdežto černí svoji brutalitu neskrývají.

Je dobře, že v knize je popsána i předchozí historie Ukrajiny a ukázán rozdíl mezi hladomorem ve dvacátých a třicátých letech. Ten dřívější totiž komunisté přiznávali a dokonce požádali o mezinárodní pomoc. A byly to především dodávky potravin z USA, které zachránily velké množství Ukrajinců, Rusů a dalších od smrti hladem.

Autorka také poukazuje, že na Ukrajině byl hladomor provázen násilnou rusifikací, kdy ve školách se místo ukrajinštiny začala vyučovat ruština, byla zavírána ukrajinská divadla, muzea atd. a ukrajinští kulturní pracovníci končili v gulazích. Do oblastí, kde bylo vyhlazeno původní ukrajinské obyvatelstvo, přicházeli Rusové.

Za zmínku stojí fakt, že v jedné východoukrajinské obci, kterou nyní ovládají separatisté, byl zničen památník obětem komunistického hladomoru. To je to samé, jako kdyby někdo zničil památník obětem nacistického holocaustu.

Knihu Anny Applebaumové vřele doporučuji. Je tak výborná, že nevím, co bych jí vytknul. Možná jen to, že se mohla více zmínit i o hladomoru v jiných částech Sovětského svazu, ale to je opravdu jen maličkost.

Rudý hladomor. Stalinova válka na Ukrajině - Anne Applebaumová, Nakladatelství Beta – Dobrovský & Ševčík, Praha – Plzeň 2018