Meriam Išagová není jediná, na kom je v souladu s islámských právem šaría páchán zločin. Může však posloužit jako hrůzostrašná ilustrace toho, co všechno je islám s to nevinným lidem způsobit. Ano, islám, protože mezi slovy šaría a islám musíme položit rovnítko.

Její děsivý příběh nebudu opakovat, neboť jsem si jist, že není nikoho, kdo by ho neznal.

Můj názor na barbarství, které se na ní páchá, je dostatečně znám. Podepsal jsem na internetu dvě petice za její propuštění. Jednu na webu španělské charitativní nadace CitizenGO.org, druhou na stránkách české Amnesty International.

Ve zprávách bylo mimo jiné uvedeno, že Meriam měla šanci zachránit si krk. Soudce jí dal milostivě tři dny na to, aby "se vrátila" k islámu (ačkoli sama se za muslimku nepovažuje). Možná leckterého českého cynika napadlo, že kdyby to udělala, ušetřila by si problémy. (Stejně uvažující lidé obvykle radí Janu Husovi, že měl odvolat a nemusel skončit na hranici.)

Je tomu ale skutečně tak?

Zrekapitulujme. Meriam si jako etiopská ortodoxní křesťanka vzala křesťana. Podle islámského soudu je však muslimkou (tím je její otec, který ovšem rodinu opustil během dětství Meriam - když jí bylo šest), ona sama se však hlásí k víře ženy, která jí dala život a vychovala ji – řeč je samozřejmě o její vlastní matce. Je proto přirozené, že si vzala křesťana. Jmenuje se Daniel Wani, pochází z dnešního Jižního Súdánu, který je většinově křesťanský. Podle písemného potvrzení jejich sňatku (viz níže) je možné dovodit, že Daniel je římský katolík.

Aby neštěstí těchto křesťanů v islámské zemi nebylo málo, je Daniel na vozíku (svalová dystrofie). Kdyby obsahoval islám špetku lidskosti, tak už tato skutečnost by musela být důvodem k tomu, aby se této rodině nedělo to, co se jí děje. Leč je to jinak.

Ale zpět k původní otázce. Kdyby Meriam zradila víru své matky a stala se muslimkou, zachránila by si život. Není ale vůbec jisté, že by odvrátila bičování (100 ran) kvůli nepovolenému pohlavnímu styku. Neboť podle islámské logiky je její manželství s křesťanem neplatné. To není jenom pouhé formální konstatování. Před súdánským zákonem má postavení svobodné ženy (svobodné matky). Praktický důsledek toho kroku: s odsouzenou jsou ve vězení i dvě její děti, nedávno narozená Maya a asi dvacetiměsíční Martin.

Proč není starší dítě na svobodě s otcem?

Protože podle islámské logiky Daniel jeho otcem není. Prostě mu nepatří. A tak jsou obě nevinné děti ve federální ženské věznici v Omdurmanu s nevinnou matkou – v jednadvacátém století.

Kdyby tedy Meriam přestoupila na islám, přišla by o manžela a o rodinu, přičemž absurdnímu, barbarskému a samozřejmě nespravedlivému fyzickému trestu by stejně neušla. Taková je "lepší" varianta muslimského řešení jejího případu. Tu horší už známe – a doufáme, že k ní nedojde.

Britský list The Telegraph přinesl na svém webu církevní oddací list obou maželů. Vydán byl římskokatolickou farností při katedrále sv. Matouše v Chartúmu. Z něj vyplývá, že Daniel a Meriam byli oddání 19. prosince 2011. V doprovodném článku je uvedena skutečnost, o které se příliš nemluví. Že k bičování za nemanželský pohlavní styk byl absurdně odsouzen také invalidní manžel.

***************************
Příloha

V sobotu 24. května publikoval bývalý velvyslanec a dnes poslanec dolní sněmovny českého parlamentu Milan Šarapatka na webu Parlamentní listy následující text. Ano, i takový názor mohou mít ti, kteří o nás v zákonodárném sboru rozhodují. Někdo se snaží Meriam pomoci, jiný to považuje za tahání kaštanů z ohně. Hlavně aby neutrpěl byznys, není-liž pravda?