Krvavá válka na Ukrajině rozhoduje i o budoucnosti Evropské unie. Evropa musí být jednotná a silná, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku. To lze provést pouze s ministrem zahraničí EU

Složení Evropského parlamentu určuje, zda se Evropská unie vyvine v geopolitického aktéra, kterého vzhledem ke světové situaci potřebujeme, chceme-li jako Evropané stále hrát roli na světové politické scéně. Řečeno jinak, ale příměji: plná podpora Ukrajiny se vším, co potřebuje k odražení ruské agrese, určí, zda za 15 let bude stále existovat životaschopná unie, nebo zda bude Evropa pod dominantním vlivem ruských (a čínských) mocností.

Mnoho lidí má stále dojem, že Evropský parlament není tak důležitý. Politické strany se ve volbách do Evropského parlamentu zaměřují spíše na celostátní nebo dokonce místní témata. Voliči využívají evropských voleb k tomu, aby zmařili domácí vládu nebo ji potvrdili. To je krátkozraké. Evropský parlament je spoluzákonodárcem na úrovni EU.

Národní egoismus

Pokud nyní někdo přichází s námitkou, že Evropský parlament není skutečným parlamentem, protože mu chybí právo iniciativy, pak je to formálně asi správně. Ale to nic nemění na tom, že je spoluzákonodárcem. Většina národních parlamentů hlasuje především o vládních návrzích, což není zrovna argument pro potřebu práva iniciativy.

Institucionální struktura EU s Radou, Komisí a Parlamentem nabízí rovnováhu mezi mezivládním přístupem a supranacionalitou. Pokud jsou národní egoismy v mezivládním prvku Rady příliš silné a Rada jako celek se stává příliš slabou pro evropskou politickou dimenzi – mnohé překážky, které v současnosti existují v různých otázkách rozšíření, jsou silným důkazem těchto slabin – pak nadnárodní prvky musí vyvážit Komise a Parlament. Poté musí Komise jako strážkyně Smluv prosazovat geopolitický rozměr EU a k tomu potřebuje kontrolu a podporu silného Parlamentu.

Masivní výzvy

Mimochodem, Evropský parlament není zástupcem členských států na úrovni EU. I když by si to tak nacionalisté přáli. První přímá volba před 45 lety jí dala jasně evropskou odpovědnost. Jde tedy o zastupování občanů s odpovědností za celek.

A tato odpovědnost za celou věc vyplývá z geopolitické situace, která představuje obrovské výzvy zejména pro Evropu. Sjednocení Evropy začalo ve stínu studené války ve svobodné, západní části kontinentu. Přijetím zemí, které byly dříve pod vojenskými vládami, jako je Portugalsko, Španělsko a Řecko, bylo jasné, že komunitě jde o rozšíření svobody, demokracie, právního státu a tržního hospodářství. Koncepce, do níž se po pádu železné opony integrovalo několik bývalých zemí ovládaných komunisty.

„Schopnost umožnit mírovému projektu Evropy, aby měl dopad navenek a nejen interně, byla zanedbána.“

Iluze, že nyní vypukl věčný mír, vedla k oslabení vlastní obranyschopnosti. Mírová dividenda byla inkasována, byla zanedbána evropská zahraniční a bezpečnostní politika a tím i schopnost zajistit, aby evropský mírový projekt měl dopad navenek, nikoli pouze dovnitř.

Vymazat buzení

Války Slobodana Miloševiće byly již jasným budíčkem pro EU, aby rozvinula rozměr zahraniční a bezpečnostní politiky. Nebylo to slyšet o nic víc než ruský útok na Gruzii v roce 2008 nebo na Ukrajinu v roce 2014. Právě této slabosti využil tyran Moskvy svým útokem na Ukrajinu v únoru 2022. Možná si spočítal, že reakce bude stejně slabá jako vždy, nebo možná někteří evropští politici z celého srdce přislíbili Ukrajině podporu, protože očekávali, že se Ukrajina za týden zhroutí.

To, že tak stále neudělala, je na jedné straně zásluhou západní pomoci, na druhé straně však oddaností Ukrajinců Evropě a vůlí vymanit zemi ze sevření Moskvy na všechny budoucí roky. Tato krvavá válka také ukáže, zda si EU prostřednictvím strategické podpory Ukrajiny vyvine schopnost utvářet svou vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku.

Parlamentní kontrola

Evropská zahraniční politika neznamená jen koordinaci zahraniční politiky 27 členských států prostřednictvím Vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, ale ministerstvo zahraničí EU v čele s ministrem zahraničí (nebo ministrem zahraničí).

K tomu potřebujeme základní evropskou ústavu, ve které je přesně tato zahraničněpolitická pravomoc Unie zakotvena. Bod, který by mimochodem také splňoval všechny požadavky subsidiarity. Stejně jako každý ministr zahraničí nyní podléhá parlamentní kontrole své země, ministr zahraničí EU by podléhal parlamentní kontrole Evropského parlamentu, přímo voleného občany EU.

„Suverenita znamená schopnost jednat a utvářet věci.“

To je právě otázka suverenity, o které mnozí národní egoisté rádi mluví. V tomto konkrétním případě suverenita znamená schopnost jednat a utvářet věci. Pokud jde o potenciál, evropská zahraniční politika by přinesla jasnou přidanou hodnotu ve srovnání s politikou čistě národního státu.

Ruská vyhlazovací válka proti Ukrajině je jen jedním z příkladů geopolitických výzev, které musí Evropa překonat. Vzpomeňte si na válku na Blízkém východě nebo na vývoj v Africe, který má přímý dopad na Evropu prostřednictvím migračních toků. Evropské volby nastavily rozhodující kurz. Potřebujeme Evropu, která je silná a jednotná, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku, abychom zvládli výzvy. (Karl Habsburg-Lotrinsko, 2. června 2024)

Karl Habsburg-Lothringen byl v letech 1996 až 1999 poslancem Evropského parlamentu (ÖVP). Je čestným prezidentem Rakouského panevropského hnutí a mediálním podnikatelem mimo jiné na Ukrajině. Jeho otec Otto Habsburg-Lothringen byl europoslanec CSU a syn Karla I., posledního rakouského císaře.