Z dob minulých se zachovalo hodně kaligrafických děl, která byla vytvořena buddhistickými mnichy v klášterech nebo mistry bojových umění. Tito lidé většinou neprošli žádnou kaligrafickou průpravou v tom smyslu, jak ji známe nyní, a přesto jsou to díla plná energie a patří zcela určitě ke kulturním pokladům Japonska. V dnešní době se mnoho lidí snaží o totéž. Jejich kaligrafie reprezentuje, alespoň z úhlu pohledu pana učitele, temnou stranu síly. Je to určitý druh "divoké, nekultivované kaligrafie", praktikovaná lidmi, bez kaligrafického vzdělání, za účelem osvícení.

Člověk praktikující zen není primárně zaměřen na psaní kaligrafie, která vyhovuje všem pravidlům, jak jsme si uváděli dříve, ani na správné používání nástrojů kaligrafa. Jeho primárním cílem je koncentrace na "tady a teď". Jeho záměrem není psát pěkně, ale dosáhnout osvícení. Kombinace zenové praxe a kaligrafie se nazývá "hitsuzendó". "Hitsu" – znamená štětec, který absorbuje a promítne stav mysli, "zen" – je zde chápán jako plné soustředění se na "tady a teď", "dó" – má význam cesty, neustálého praktikování. Při praktikování hitsuzendó je snaha o dosažení jednoty všech výše uvedených tří součástí.

Z předchozích dílů seriálu už víte, že základním stavebním kamenem kaligrafie je čára, řetěz navzájem propojených bodů. Aby čára byla dokonalá, musí být dokonalý každý bod, který ji tvoří. Každá část štětce, každý vlas, musí být prosycen energií Ki, jinak je čára mrtvá.

Pro praktikování histuzendó potřebujete ty samé nástroje jako pro praktikování šodó. Liší se jen velikostí. Jelikož se při psaní používá skutečně celé tělo a pokud možno hluboký dech, je měřítko takto vytvořených děl větší. Tudíž i štětec by měl být větší, v průměru kolem 5 cm. Píše se na zemi, na papír přibližně o velikosti 50 x 50 cm, ale můžete pro začátek použít i rozložené noviny nebo balicí papír. Papír by měl být na vzdálenější straně dobře zatížen těžítky, aby se při psaní nepohyboval. Pod papírem by měla být silnější filcová podložka, schopná absorbovat přebytečnou tuš, která prosákne papírem. Předpřipravená tekutá tuš má kvalitativně jiné vlastnosti než tuš pevná, která byla rozetřena na suzuri, a tudíž se nehodí příliš pro tyto účely. Snažte se proto používat tuš roztíranou. Nádoba na tuš by měla být dost velká, aby bylo možné namočit celý štětec. Používání roztírané tuše má i jiný důvod. Meditaci. Koncentraci mysli na vytvářené dílo.

Praktikování hitsuzendó dost souvisí i s atmosférou prostředí. V místnosti by mělo být ticho. Při formálnějších příležitostech se používá i tradiční japonské oblečení nebo cvičební úbory používané při praktikování bojových umění.

Je-li prostředí náležitě připraveno, sedněte si před papír do formálního japonského posedu, zvaného "seiza". Hluboce se nadechněte a při výdechu se pomalu ukloňte, a současně položte ruce před sebe tak, že vytvoří trojúhelník. Tento pozdrav je víc než zdvořilost. Je projevem respektu štětci, papíru a tuši. Je to zároveň čas, kdy vyprázdníte mysl a soustředíte se na tady a teď. Po výdechu se pomalu nadechnete a během nádechu se vrátíte do původní pozice. Co existovalo před pozdravem, přestalo pro vás existovat. Je jen tady a teď.

Pomalu vydechnete a pravou rukou uchopíte štětec. Držte ho uvolněně, ale zároveň pevně. Mezi dlaní a štětcem by měl být prostor, do kterého by se mělo vejít vajíčko. Tento prostor reprezentuje celý vesmír, který nyní držíte v ruce. Držte štětec celým tělem, ne jenom prsty, jako by to byl meč, kterým se chystáte rozetnout protivníka. Namočte štětec do tuše, tak aby byl zcela nasycen tuší. Pak se pomalu hluboce nadechněte, jako byste vdechovali nebe i zemi a během nádechu pomalu zdvihněte štětec. Po nádechu byste měli držet štětec v natažené paži přímo před sebou. Tomuto okamžiku se říká "konton kaiki". Nyní pomalu vydechněte a levou rukou přidržte levý spodní roh papíru pevně na zemi, současně plynulým pohybem umístěte štětec několik centimetrů před prsty levé ruky.

Nyní nastal pravý okamžik, aby jste napsali své "mudžibó" – zenovou čáru. Měli byste být plně koncentrovaní na svou činnost, jako by to bylo to poslední co v životě uděláte. Jakmile se štětec plně dotkne papíru, začněte jím pohybovat k protilehlému pravému rohu vzdáleného okraje papíru. Současně s pohybem štětcem pomalu vydechujte. Při psaní čáry byste měli mít pocit, jako když tlačíte těžký kámen. Pohyb by měl být pomalý a plynulý. Těsně před pravým horním rohem papíru pohyb přirozeně pokračuje zvedáním štětce z papíru bez toho, aby se přerušil proud Ki. Tomuto konečnému okamžiku, kdy je akce skočena, ale stále máte své okolí pod kontrolou se říká "zanšin". Volně přeloženo, to znamená nepřerušená koncentrace. Po výdechu se pomalu vrátíte do původní pozice.

Cokoli bylo během psaní čáry přítomno ve vaší mysli, bude obsaženo i v napsané čáře. Dokud se nenaučíte plně vyprázdnit mysl, zbavit se všech skrytých obav a frustrací, do té doby se na papíře neobjeví skutečná, reálná čára, vibrující čistou energií. Mudžibó je jako konečné tnutí mečem, které ukončí boj. Má rozetnout váš vesmír ve dví.

Celou činnost zase ukončete pozdravem. Ze své podstaty vyplývá, že mudžibó lze během kaligrafického cvičení provést jen jednou. Po napsání čáry se většinou provádějí kaligrafická cvičení. Buď se kreslí zenový kruh, nebo se cvičí psaní znaků, ve stejném pojetí jako se psala čára. Jinými slovy, klade se víc důraz na koncentraci a prázdnou mysl, než na krásu samotné kaligrafie.

V čase, kdy vy budete číst tyto řádky, se s největší pravděpodobností budu nacházet ve výšce 10 km někde nad Sibiří a budu se těšit domů. Pokud se nestane nic neobvyklého, budu se těšit též na příští setkání s vámi a další povídání o kaligrafii. Přeji všem čtenářům hezký den.