Izraelský Kneset schválil tři významné zákony, které zásadně mění dosavadní právní praxi a které vláda slíbila voličům po loňských volbách. Koaliční strany Ješ Atid (Existuje budoucnost) Jaira Lapida a Bajt Jehudi (Židovský domov) Naftaliho Beneta se do parlamentu dostaly díky slibu zmenšit sociálně-ekonomickou propast mezi obyvateli, napravit nerovnost v povinné vojenské službě a provést volební reformu. Dva z nich teď po roce ve vládě splnily.

Izraelci vnímali zvlášť citlivě nespravedlnost v otázce vojenské služby, která panuje od vzniku Státu Izrael, a požadovali, aby byla vojna stejně povinná pro všechny. Ultraortodoxní židé, charedim, mohli podle donedávna platného zákona odkládat vojenskou službu v podstatě na neurčito, pokud studovali na ješivě, náboženské škole. Vojnu takto odkládá až 60 000 mužů, zatímco ostatní izraelští chlapci musí v 18 letech povinně nastoupit na tři roky a dívky na dva. Zákon měl i značný hospodářský dopad, protože kdo studuje Tóru, nepracuje – jen v roce 2010 tak izraelská ekonomika přišla o půldruhé miliardy dolarů. Nejvyšší soud zákon už před dvěma lety prohlásil za neústavní, ale teprve nyní se Izraelci dočkali změny – jenže ne v rozsahu, jaký by chtěli.

Nová legislativa stále poskytuje výjimku asi 30 000 studentů ješiv ve věku 22 let, zatímco ti mladší mohou vojnu oddalovat do šestadvaceti a pak ji už nemusí absolvovat. Pokud ale ješivu do té doby opustí, na vojnu nebo aspoň do civilní služby musí. Kdo nenastoupí, budou mu hrozit dva roky vězení stejně jako všem ostatním dezertérům. Bude však trvat tři roky, než bude zákon plně uplatněn. Je to kompromis mezi mnohem tvrdšími pravidly požadovanými světskými stranami a politiky, kteří si nechtějí znepřátelit ultraortodoxní strany, jež byly donedávna členem skoro každé vlády. I proti tak mírnému zákonu však demonstrovalo na 300 000 charedim; tři rabínské rady zakázaly vojnu nastupovat a chasidská komunita z Belzu, jedna z největších v Izraeli, dokonce pohrozila, že se celá vystěhuje. Tuto středu demonstrovaly tisíce charedim znovu – tentokrát proti zatčení svého kolegy, který podle dosud platného právního předpisu vojenskou službu nenastoupil.

Nový zákon neuspokojil v podstatě nikoho. Citlivě vnímanou nespravedlnost nenapravuje, neboť výjimek je stále příliš velké množství a zákon začne platit až v roce 2017; podle propočtů nastoupí i tehdy na vojnu nanejvýš 10 % charedim. Ti jej kromě jiného považují za urážlivý, protože chce trestat ty, kteří vojnu odmítnou. Řada Izraelců soudí, že zákon ještě víc prohloubí propast mezi světskými a ultraortodoxními židy.

Druhý důležitý zákon, který Kneset schválil, zvyšuje hranici pro vstup do parlamentu ze současných dvou procent na 3,25 % a omezuje počet ministrů ve vládě na 18 a jejich náměstků na čtyři. Řada současných parlamentních stran by se tak do Knesetu znovu nedostala, včetně Ha-tnuy (Hnutí) současné ministryně spravedlnosti Cipi Livni a některých arabských stran.

Neméně významným poslaneckým počinem je dodatek k Základnímu zákonu (izraelské ústavě), který nařizuje celonárodní referendum o jakýchkoli územních změnách. Žádná vláda tak nemůže udělat nadměrné ústupky, jaké v minulosti navrhovali třeba Ehud Barak nebo Ehud Olmert. Referendum se týká Golanských výšin a východního Jeruzaléma, ale nikoli Západního břehu Jordánu – tam může vláda rozhodnout sama. Nový zákon snižuje šanci na rozdělení Jeruzaléma, které dlouhodobě odmítá 60-70 % lidí. Všechny tři zákony podpořila v následném průzkumu většina Izraelců.

Téma územních ústupků je zrovna aktuální kvůli současným mírovým jednáním s palestinskou samosprávou, i když v tomto případě na referendum jistě nedojde. Názorová propast mezi oběma stranami zůstává příliš hluboká i po osmi měsících rozhovorů. Přímá jednání se dokonce zastavila a výměnu názorů zprostředkovávají Američané. Zatímco však Izrael naznačil možnost určitých ústupků, Palestinci neslevili z jediného požadavku a ochotu ke kompromisu neprojevil ani předseda samosprávy Mahmúd Abbás při své pondělní návštěvě Washingtonu. Vzhledem k jeho postoji se tak Izraeli příliš nechce propustit poslední várku slíbených palestinských vězňů, kteří by měli vyjít na svobodu koncem března. Palestinská samospráva zase vyhrožuje, že jestli vězni propuštěni nebudou, ukončí mírové jednání.