Soudě podle propagandistických videonahrávek jsou ozbrojenci Hamasu připraveni bojovat do roztrhání těla. Vlastně ano – když se nechají opásat výbušninami a jdou „válčit“ s izraelskými civilisty do autobusů nebo kaváren. Jak je to ale v otevřeném boji?

V pondělí (25/8) o tom poskytl novinám Jerusalem Post autentické svědectví major S., zpravodajský důstojník brigády Nahal, jejíž prapory zůstavají po působení v Pásmu Gazy vně jeho hranic spolu s dalšími jednotkami pěchotních divizí Obranného vojska Izraele (IDF).

Když vojáci Nahalu vstoupili do Pásma v jeho severním sektoru s cílem zlikvidovat podzemní tunely, Hamas doslova „utekl z bojiště“, vzpomíná major S. Pouze menší počet jednotek Hamasu se pustil do vážnějších střetů a výsledkem bylo šest zabitých vojáků brigády.

Major S říká: „Bylo to méně v porovnání s tím, co jsme očekávali.“ A dodává: „Od okamžiku, kdy v našem sektoru začala podzemní část operace, nepřítel utekl.“ Ostatně samotní velitelé Hamasu zmizeli už během prvního dne letecké kampaně.

Major (v hebrejské terminologii rav seren) S. dále říká, že nenarazili na jediného nepřátelského velitele během pozemní fáze bojů a zdůrazňuje protiklad s tradicí IDF, kde velitelé působí v předních pozicích postupujících jednotek (a proto jich také tolik položí život – pozn. L. S.).

Nicméně několik ozbrojených buněk Hamasu bylo zapojeno do přestřelek s jednotkami Nahal a způsobili smrt jejich vojáků, jak již zmíněno. Byl mezi nimi i velitel praporu Gefen podplukovník (sgan aluf) Dolev Keidar, s nímž se major S. osobně znal.

Celkově vzato ale Hamas na palebnou sílu postupujících jednotek IDF nereagoval organizovaným a připraveným protiútokem. Velitelé Hamasu zůstali v krytech a teroristé z místních jednotek se poschovávali v civilních populačních centrech, odkud pokračovali v palbě na izraelské síly. „Stříleli z uprchlických táborů, škol spravovaných OSN (organizace UNRWA), z nemocnic a mešit. Všechny tyto skutečnosti jsou zdokumentovány,“ dodal zpravodajský důstojník.

Poukázal na to, že asymetrie mezi teroristy a IDF je propastná, a to nejen pokud jde o operační techniky, ale také z pohledu hodnot. Zatímco Izraelci se snaží rozmísťovat své síly mimo osídlené komunity, aby nebyly vystaveny nepřátelské palbě, Hamas dělá pravý opak – působí v srdci populačních center, která používá jako lidské štíty pro své teroristické aktivity.

„To vytváří spoustu komplikací,“ poznamenal major. Nicméně věnovala armáda hodně energie a prostředků na to, aby se pokusila minimalizovat poškození civilistů. Nižší velitelé obdrželi v tomto smyslu x-krát patřičné rozkazy z nejrůznějších úrovní – od náčelníka generálního štábu po velitele brigády. Děláme vše pro to, abychom se vyhnuli poškození civilního obyvatelstva, které není navázáno na činnost Hamasu, doplnil důstojník, který jako zpravodajec zná tamní situaci ještě lépe než řadoví vojáci.

Co k tomuto unikátnímu svědectví dodat? Bojovat s nepřítelem, který se chová popsaným způsobem, je extrémně obtížné. Je vyloučeno, aby za dané situace nebyly na arabské straně civilní oběti – snad jen v případě, že by se Izrael nechal ostřelovat a na raketové a minometné útoky nereagoval. To po něm ale nemůže nikdo soudný chtít.

Úřady v Pásmu hovoří o více než dvou tisícovkách obětí. Kolik je z toho teroristů? Přesné číslo známo není. Ano, větší část z tohoto počtu tvoří civilisté. Je to hodně? Málo? Ne, takto se ptát nemá smysl.

Položme otázku jinak.

Kolik skutečných civilistů by v Pásmu přišlo o život, kdyby se Izrael choval stejně bezohledně jako Hamas a Islámský džihád? O tom to celé přece je.