aneb Operace Kulový blesk či Operace Jonathan

Dne 27. června 1976 unesli arabští teroristé z Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP Dr. Wadja Hadic, který naplánoval únos letadla) a němečtí teroristé Wilfried Böse a Brigitte Kuhlmann z RAF (Rote Arme Fraktion) letadlo společnosti Air France s 248 pasažéry při letu z Tel Avivu do Paříže krátce po startu z Atén a přesměrovali letadlo do Benghází v Libyi.Tam teroristé vybrali izraelské a židovské cestující a propustili Nežidy. 105 Izraelců a francouzských Židů zůstávalo v zajetí. Jedna paní měla na ruce vytetované číslo z nacistického vyhlazovacího tábora.Tato paní ukázala Bösemu svou ruku s vytetovaným číslem z nacistického vyhlazovacího tábora. Böse reagoval: „Nejsem nacista, jsem idealista!“

V Libyi letadlo během sedmi hodin natankovalo. Devadesát osm židovských cestujících dopravili únosci ve 3.15 na letiště Entebbe v Ugandě, 4000 kilometrů daleko od Izraele, kde byli na letišti drženi jako rukojmí. Teroristé požadovali propuštění 40 palestinských Arabů vězněných v Izraeli a dalších 13 palestinsko-arabských teroristů vězněných v Keni, Francii, Švýcarsku a západním Německu. Pokud by Izrael nesplnil požadavky teroristů, hrozili únosci usmrcováním rukojmí ke dni 1. července 1976. S únosci spolupracoval nechvalně známý ugandský vůdce, kanibal Idi Amin. Premiér Jicchak Rabin a ministr obrany Šimon Peres projevili ochotu vyjednávat.

Celý týden vládlo v Izraeli zděšení a pocit absolutní bezmocnosti. Veřejné mínění se přiklánělo ke stanovisku, že Izrael musí osvobodit rukojmí splněním požadavku únosců, včetně propuštění teroristů z Fatáhu vězněnými v izraelských věznicích. Izraelská vláda se však snažila najít jiné řešení-osvobození unesených rukojmí izraelskou ozbrojenou intervencí. Mezitím izraelské komando Sajeret Metkal začalo připravovat záchrannou akci. Ultimátum na propuštění teroristů bylo prodlouženo z prvního na čtvrtého července. Posádce letadla bylo nabídnuto propuštění, ta se však rozhodlo dobrovolně zůstat s izraelskými zajatci.

Během těchto tří dní naplánovalo izraelské komando záchrannou akci. Agenti Mosadu navštívili propuštěné rukojmí v Paříži a podrobili je výslechu. Izraelci zjistili přesné informace o rozmístění rukojmích, únosců a ugandských vojáků. Izrael také vlastnil plány budovy, ve které teroristé drželi rukojmí. Vojáci seznámili 3. července Rabina a Perese se svým plánem, který byl přijat. Tato ozbrojená intervence, útok leteckého výsadku provedený jednotkou složenou z dobrovolníků, patří k nejvýznamnějším epizodám v dějinách Izraele. Ministerský předseda Jicchak Rabin zasvětil do tohoto tajného plánu vůdce opoziční strany Likud Menachena Begina. Náčelník generálního štábu generál Mota Gur a šéfové odboru vojenského, strategického a logistického plánování vyvíjeli mimořádné úsilí. Náměstek ministra byl v té době Matan Vilnai.

Záchranné akce se zúčastnila čtyři velká dopravní letadla C-130 Herkules a velitelský letoun Boeing 707, která čítala 200 vojáků. Letouny letěly sedm hodin podél východoafrického pobřeží. Poté se první Hercules zavěsil za pravidelný britský let nákladní let, aby nebyl zpozorován řídící věží v Entebbe. Z letadla vyskákala parajednotka, která pro potřeby zbylých letounů umístila přenosná přistávací světla na ranvej. První letoun pak zajel do tmavého kouta letiště, kde z něj zbylí vojáci vyložili černý mercedes a dva Land Rovery, které byly upraveny tak, aby odpovídaly vzhledu vozu prezidenta Amina a jeho doprovodu. Tato letadla odletěla z egyptského Šarm aš-Šajchu přímo do Entebbe. Během celého letu byl nezbytný rádiový klid. Teprve po přistání letadel přišla na vrchní velitelství v Izraeli krátká rádiová zpráva velitele operace Dana Šomrona: „Přistáli jsme. Nedělejte si starosti. Kdyby se cokoli nepodařilo, dáme vám vědět.“ Tři auta se ihned vypravila k budově s rukojmími, vojáci vtrhli dovnitř, zabili šest teroristů, kteří drželi stráž a rukojmí přepravili do letounu. Mezitím nad oblastí kroužil velitelský Boeing 707, který po přesunu rukojmí dal instrukce k přistání zbylých tří letounů Hercules. Z těchto letadel bylo vyloženo několik obrněných aut a vojáci následně odrazili ugandské vojáky.

Skoro vše se Izraelcům dařilo. Během akce byli zabiti čtyři rukojmí ze sto čtyř rukojmí. Pouze jedno rukojmí (Dora Blechová) zemřelo rukou teroristů.Tři rukojmí Jean Jacques Mimoni, Pasco Cohen, Ida Borochovitch, byli zabiti během křížové palby. Všech sedm teroristů (Arabů a Němců) bylo zabito během útoku. Z izraelských výsadkářů padl Jonathan (Joni) Netanjahu, který byl zabit kulkou přímo do srdce. Zraněno bylo pět členů komanda a deset rukojmí. Zabito bylo také 45 ugandských vojáků a 11 ugandských letadel MiG 17 bylo zničeno na zemi na letišti v Entebbe. Celý přepad, od přistání prvního letounu do jeho odletu se zachráněnými rukojmími, trval 57 minut. O čtyřicet dva minut později z letiště Entebbe odstartoval poslední letoun Hercules. Letouny měly na cestě do Izraele mezipřistání v Keni, kde doplnily palivo.

Rozsah palestinského terorismu OOP a LFOP a vysoký stupeň jeho organizační a technické výbavy znamenaly hrozivou novinku. Ale sám jeho princip nepředstavoval pro Židy nic nového. Neboť teror byl proti Židům používán minimálně 1500 let. Jeho prvotním záměrem nebylo Židy zabíjet, ale vštípit jim usmrcující strach a rezignaci vůči špatnému zacházení. Ale ty časy byly pryč. Protižidovský terorismus už nebylo možné praktikovat beztrestně. Dokladem toho byl zmíněný únos letadlo společnosti Air France a jeho přesměrování do Entebbe. Zásah 280 izraelských výsadkářů na letišti v Entebbe a záchrana všech vyjma 4 rukojmí ze 104 jsou důkazem jsou důkazem, že stát Izrael dokáže pomoci ohroženým Židům v místech vzdálených tisíce kilometrů od izraelských hranic. (z Izraele do Ugandy je to vzdušnou čarou kolem 4 000 kilometrů). Izrael byl také schopen přímo zasahovat proti teroristickým základnám.