Tady nejde o čáru na mapě, ale o skutečnou hranici

Není sporu, že desítky mrtvých na hranici Pásma Gazy zemřít neměly. Spor se vede „jen“ o to, kdo za oběti násilí může. Je to ale spor tak brizantní, že se dostal až do Rady bezpečnosti OSN (kde ho zablokovaly USA).

Už bylo řečeno i na stránkách LN, že tady – na hranici Pásma Gazy, v OSN, politických centrálách i médiích celého světa – se vede bitva o veřejné mínění. O to, komu se přidělí cejch nevinné civilní oběti a komu cejch brutálního vraha. V těchto bitvách se více než racionální argumenty prosazují fotky a videa – prostě obrázky mrtvých civilistů. Pak turecký prezident Erdogan mluví o genocidě, o tom, že Izrael je teroristický stát masakrující Palestince, a ještě nachází pochopení ve světě.

Na tyto argumenty slyší nejen Turecko či Jižní Afrika, které stáhly z Izraele své velvyslance. Slyší na ně značná část Západu, zejména ta, která se sama označuje za liberální. Snad se tu projevuje i to, co Evropu zasáhlo v létě 2015 na vrcholu za migrační kalamity – přesvědčení, že ve vyspělém světě jsou hranice z principu špatné, pouhou „čárou na mapě“, že je nelze plně ohlídat, natožpak uzavřít.

Izrael mnohé rozčiluje už tím, že demonstruje opak. Své hranice hlídá, uzavírá, v případě potřeby střeží pomocí zbraní i za tu cenu, že zabije desítky útočníků. Bitvu o veřejné mínění Západu i rozvojového světa tím samozřejmě prohrává, ale drží se vlastní zkušenosti přežití, kterou čerpá z historie tří tisíc let.

Izrael odmítá přistoupit na to, že oběťmi jsou jen nevinní civilisté, organizuje-li akci islamistický Hamás. Ten přece posílá lidi prorazit plot. Je to součást hybridních válek. V listopadu vyhrál soutěž Czech Press Photo snímek nevinných civilistů nazvaný Hizballáh, oslavy vítězství nad Izraelem. Ale právě tito „civilisté“ působí velké škody (i na životech), když odpalují přes hranice rakety či se přes ně dostanou skrze ploty nebo tunely. V roce 2006 tunelem unesli desátníka Šalita a výměnou za něj Izrael musel propustit 1027 palestinských vězňů (280 z nich si odpykávalo doživotí za terorismus).

I kritici Izraele by měli uznat, že hranice Pásma Gazy je jasná a nesporná. Není to pouhá linie příměří ani čára na mapě. Ochranný plot vede přesně po ní (nezabíhá na palestinské území, jak se vyčítá bariéře na Západním břehu). Je to uznaná hranice suverénního státu, kterou ten stát hájí. Západní levici se z té představy možná dělá špatně, nicméně Izrael patří do světa, který si své hranice ještě brání.

LN, 16.5.2018