Snad nikoho nepřekvapí, že jako celoživotnímu podporovateli Izraele a křesťanskému sionistovi mi vadí jakékoli projevy nenávisti vůči vyznavačům víry v Krista ze strany židovských náboženských „ultras“.

Všechny ty posměšky a plivance vůči duchovním a poutníkům zejména v jeruzalémském Starém městě, hanlivé graffiti na fasádách církevních budov, ničení náhrobků na křesťanských hřbitovech. Jistě, v porovnání s vražedným terorem Arabů vůči Židům jsou to „maličkosti“, ale to neznamená, že bychom nad nimi měli zavírat oči. Je to jev, který musí být pojmenován a odsouzen.

Dějí se ale závažnější věci, jak jsem zjistil, sotva jsem po návratu z relaxačního pobytu v cizině (tj. i bez internetu) otevřel g-mailovou korespondenci. Jestliže výše uvedené je dílem extrémistů či hlupáků, pak byrokratický zásah proti lidem, které premiér Netanjahu považuje za nejlepší přátele Izraele ve světě (řeč je o křesťanských sionistech, vesměs evangelikálech, kteří v Izraeli působí v několika jasně profilovaných proizraelských organizacích a svými aktivitami židovský stát bezvýhradně a uvědoměle podporují) je něčím, co ani při nejlepší vůli nelze pochopit.

O té záležitosti psalo několik anglickojazyčných serverů v Izraeli a na Západě; obšírně se k tématu vyslovil na svém webu All Israel News jeho šéfredaktor Joel C. Rosenberg (“Israel’s Interior Ministry turns against Evangelicals, refuses to issue staff visas for pro-Israel groups like Christian Embassy“/18. 8. 2023). Co se tedy stalo?

Joel. C. Rosenberg píše, že se tu „odvíjí vážná krize, která vyžaduje Netanjahuovu pozornost“. Izraelské ministerstvo vnitřních věcí náhle změnilo dlouholetou praxi týkající se vydávání víz duchovním pracujícím pro organizace jako je Mezinárodní křesťanské vyslanectví Jeruzalém (ICEJ) a jemu podobné. Konkrétně: úředníci ministerstva – vedeného ultraortodoxním rabínem Mošem Arbelem z náboženské strany Šas – zastavilo vydávání těchto víz, aniž by byl jasný důvod tohoto kroku. Podle některých informací už ICEJ a další (Christian Friends of Israel, Bridges For Peace) nejsou považovány za náboženské organizace, z čehož lze dovodit, že jsou vnímány jako standardní neziskové organizace a tudíž na víza typu „A/3“ nemají nárok.

Na vysvětlenou. Vízum „A/3“, tzv. „Clergy Visa“, je udělováno ministerstvem vnitřních věcí duchovním osobám za účelem plnění povinností v jejich náboženských komunitách v Izraeli, a to na základě pozvání náboženskou institucí uznanou izraelskými úřady. Duchovní, který jede do Izraele na návštěvu a potřebuje vstupní vízum, obdrží vízum typu „B/2“ (zjednodušeně turistické). Držitel tohoto víza nesmí v Izraeli pracovat. Tedy ani vykonávat duchovenskou službu. A to pro křesťanské organizace typu ICEJ představuje zásadní problém.

Prezident ICEJ Jürgen Bühler k tomu v rozhovoru pro All Israel News řekl, že tato dramatická změna po desetiletích zavedené praxe může vážně poškodit jejich práci. „Situace, které v současnosti čelíme ze strany ministerstva vnitřních věcí, je bezprecedentní,“ konstatoval Bühler, a pokračoval: „Způsobila, že nebudeme schopni efektivně fungovat v našem poslání podporovat Stát Izrael a stát při něm.“ Vysvětlil, že negativně ovlivněno je televizní a mediální oddělení ICEJ, což je o to obtížněji pochopitelné, že jde o hlavní prostředek ICEJ v rámci tzv. hasbary, veřejné diplomacie, kam spadá šíření pozitivních zpráv o Izraeli a boj proti antisemitismu. „Takže jsme bezradní a zklamaní,“ uzavírá se smutkem Bühler.

Vypadá to, jako by se na ministerstvu někdo střelil do vlastní nohy. Jasné zatím není, jestli jde o aktivitu agilního subalterního úředníka, anebo zda za tím stojí samotný ministr Arbel.

Ještě otevřeněji se o nové situaci vyjádřil viceprezident a mezinárodní mluvčí ICEJ David Parsons pro list Haarec. Podle něj je ministerstvo pozvolna tlačí k zániku. „Za těchto nových přísných pravidel nemůžeme pokračovat v naší zásadní práci, kterou je budování globální křesťanské podpory Izraele.“ Zde uveďme, že ICEJ bylo založeno v roce 1980 jaké řádně registrovaná izraelská nezisková organizace se souhlasem tehdejšího premiéra Menachema Begina. Víza A/3 pro své zaměstnance přitom dostávalo desítky let bez problémů. Kromě toho má ICEJ a několik podobně zaměřených organizací písemnou dohodu s izraelským ministerstvem vnitřních věcí, která jim garantuje přidělení roční kvóty víz A/3.

Co s tím? Vysocí představitelé ICEJ jsou spolu se svým právníkem Calevem Myersem připraveni, pokud by nebylo zbytí, obrátit se na soud. Myers stále doufá, že to nebude nutné a jedním dechem dodává, že jde o očividnou diskriminaci. „Změna politiky ministerstva vnitřních věcí jde proti uznání ICEJ jako náboženské organizace, jak byla vnímána za poslední čtyři desetiletí. Je v rozporu s tím, že ICEJ má písemnou dohodu s ministerstvem z roku 2019 o udělení určitého množství víz pro duchovní, a také je v nesouladu se skutečností, že ICEJ splnilo všechny zákonné požadavky. Takže je to jen nezákonná náboženské diskriminace – a ostatní velké křesťanské organizace jsou ve stejné situaci,“ dodal Myers. Právník si je jist, že případný soud by ICEJ vyhrálo, ale doufá, že tak daleko to nedojde. Naopak sází na to, že někdo z vyššího patra ministerstva pochopí, jak velkou diplomatickou katastrofu by Izraeli způsobilo poškození vztahů s jeho nejsilnějšími podporovateli na celém světě a že na základě toho bude vše vráceno do původního stavu.

V to doufá i autor článku v All Israel News Joel C. Rosenberg, který vyzval věřící k modlitbám: „Prosím evangelikály na celém světě, aby se modlili za rychlou nápravu situace. A také za to, aby premiér Netanjahu nařídil ministru Arbelovi, ať problém bezodkladně vyřeší.“ Spoléhá přitom na předchozí dobrou zkušenost s předsedou vlády: „V březnu Netanjahu rozhodně zasáhl, aby zastavil legislativu v Knesetu, která by pošlapala náboženskou svobodu křesťanů.“

Že situace s vízy A/3 není růžová, dokládá jeden diskusní příspěvek pod článkem Joela C. Rosenberga. Pisatel uvádí, že od února čeká na obnovení víza pro duchovní osoby (A/3). „Jsem hlavou evangelikálního společenství, které působí ve východním Jeruzalémě od roku 1978 a narodil jsem se zde. Vypadá to, že mou žádost a odvolání ignorují, takže se unavím a odejdu.“

Opravdu je toto správná politika ve vztahu k lidem, kteří patří mezi nejoddanější přátele Izraele? Vskutku obtížně nepochopitelné.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.