aneb Tečka za cirkusem jménem Mavi Marmara

Byla to klasická ukázka toho, že soudobý svět stojí vzhůru nohama. Ukázka dobré vůle Izraele v rámci principu moudřejší ustoupí. Ovšemže také ukázka toho, že náš svět se řítí do pekel.

Možná silná slova, ale jen zdánlivě. Tvrdíme-li, že jsme ve válce s terorismem, pak se nemůžeme k jistému teroristickému režimu chovat tak, jako kdyby šlo o přítele. A vůči těm, kdo s tímto režimem účinně bojují, jako by byli naši nepřátelé.

Izraelský server Ynetnews přinesl 23/6 zprávu (obr. 1) o tom, že jeruzalémská vláda vyplatila kompenzaci deseti rodinám, jejichž členové přišli o život v roce 2010 během konfrontace s námořním komandem Obranného vojska Izraele (IDF) na lodi Mavi Marmara. Ta byla součástí provokativního konvoje, který vyplul z Turecka; jeho hlavním cílem bylo prolomit námořní blokádu teroristické entity Pásmo Gazy pod záminkou přepravy humanitárního nákladu.

Dlužno dodat, že Izrael proti exportu humanitárních zásilek do Pásma nic nemá, týdně jsou tam dopravovány stovky kamionů pomoci, ale z dobrých důvodů trvá na tom, že obsah nákladu bude kontrolovat. Pásmo Gazy není normální „stát“, nýbrž území ovládané teroristickou organizací, která Izrael neuznává a vede proti němu teroristickou válku (tu s větší, tu s menší intenzitou). Schéma je proto následující: lodě přistanou v izraelském přístavu Ašdod, náklad bude zkontrolován a poté kamiony přepraven přes stanovený hraniční přechod do Pásma.

Pokud by bylo lodím s nákladem povoleno plout přímo do gazského přístavu, není těžké si představit, co by tamní teroristická vláda bez kontroly importovala. Kdyby Izrael něco takového připustil, choval by se stejně pošetile, jako kdyby Londýn v době Bitvy o Británii exportoval do nacistického Německa stíhací letouny Spitfire. V principu přesně to svět po Izraeli žádá, když volá po odstranění námořní blokády Pásma Gazy.

Farizejům všude na světě, Turecko nevyjímaje, kteří mají plná ústa boje proti terorismu, ale ve skutečnosti svojí prapodivnou politikou jdou teroristům na ruku (nebo s nimi otevřeně sympatizují), je izraelská námořní blokáda trnem v oku. Proto se opakovaně snaží ji narušovat, což byl i případ popisovaného konvoje z roku 2010.

Tehdejší dění je dostatečně známé, proto jen telegraficky. Když lodě směřující do Gazy neuposlechly výzvu izraelského námořnictva, aby se nepokoušely blokádu prorazit a zamířily do Ašdodu, bylo komando námořnictva IDF nuceno přistoupit k akci a lodě obsadit. Jedině tak bylo možné přimět jejich posádky plout do Ašdodu. Na lodi Mavi Marmara pak došlo k onomu tragickému vyústění celé operace, když aktivisté na vojáky bez skrupulí zaútočili a ti jich v sebeobraně devět zlikvidovali. Desátý byl vážně zraněn, upadl do kómatu a zemřel 2014.

Protože zabití útočníci byli Turci, a protože v Turecku vládne politik, který k Hamasu chová obzvláštní sympatie, skončilo to celé turecko-izraelskou diplomatickou krizí, která byla urovnána až v roce 2016. Podle tehdy uzavřené dohody přistoupil Izrael na to, že vyplatí rodinám deseti zlikvidovaných proteroristických aktivistů odškodnění ve výši 20 milionů dolarů (což se právě stalo). Naproti tomu Turecko bude posílat humanitární pomoc do Pásma Gazy i nadále výlučně přes izraelský Ašdod. Jinými slovy bude respektovat izraelskou blokádu. (Dohoda má ještě další body včetně znovunavázání diplomatických styků, ale ty nechme v rámci dnešního tématu stranou.)

Zdá se tedy, že za celým incidentem by po vyplacení kompenzací mohla být udělána tlustá čára. Ano, mohla být, ale bude-li skutečně je těžké odhadnout, protože politika prezidenta Erdogana je poněkud – zvláštní a nevyzpytatelná.

Opět jsme svědky kompromisu a projevu dobré vůle ze strany Izraele, který se pouze brání projevům arabské nenávisti. Co například dělá Hamas pro to, aby Izrael mohl uvolnit blokádu? Jak reálně tlačí Západ na Hamas, aby si počínal tak, aby k tomu mohl Izrael přistoupit?

Žel, od Západu toho mnoho čekat nelze, neboť je v této věci rozpolcen, jak ukazuje jeho reakce na zásah Izraelců na Mavi Marmaře:

- tehdejší USA viceprezident Joe Biden: Izrael měl právo lodě zastavit.

- tehdejší předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek: Byl to neoprávněný útok.

- tehdejší premiér Spojeného království David Cameron: Zásah byl naprosto nepřijatelný.

- poslanec českého parlamentu Jan Hamáček: Reakce Izraele byla naprosto neadekvátní.

Tyto namátkou vybrané postoje, s výjimkou amerického (díky za něj), tedy postoje některých evropských politiků, jsou pro mě zdrojem skepse a beznaděje. Pokud u takto jasného případu říká „Evropa“ NE, pak pro její politiky platí ono Havlíčkovo: Kéž by jim Pán Bůh všeliký ten boj s terorismem z huby do rukou vraziti ráčil.

****

1/ Ynetnews z 23. června 2017: Zpráva o vyplacení kompenzací.

2/ Ne každý uvěřil pohádkám o tom, že na lodi Mavi Marmara se plavili aktivisté s výlučně pokojnými úmysly. Snímek z webu The Jewish World and Opinion je dostatečně výmluvný. „Míroví aktivisté, humanitární pracovníci a lidskoprávní aktivisté“ s předměty sloužícími jako zbraně. Připraveni jít do plánované konfrontace s námořníky izraelské armády.

3/ Záběr z bezpečnostní kamery na lodi Mavi Marmara. Míroví aktivisté připraveni k boji. (Zdroj: Times of Israel)

4/ Arzenál humanitárních aktivistů nalezený na lodi Mavi Marmara. (Zdroj: IDFblog)

5/ Jeden ze zraněných příslušníků izraelské námořní jednotky. (Zdroj: Blog Israelstreet.)

6/ Odezva v Izraeli. Studenti Telavivské univerzity vyjadřující v roce 2010 svoji podporu IDF s plakátem EVROPO, PROBUĎ SE! (Zdroj: Flickr/Lilach Daniel)

7/ Na stejném shromáždění ti, kteří vědí: NIC TAKOVÉHO JAKO MÍRUMILOVNÝ TERORISMUS NEEXISTUJE. (Zdroj: Flickr/Lilach Daniel)