Izraelci jsou ve své historické zemi, nejen v hranicích Státu Izrael z let 1949-1967, ale – a především – v Judeji a Samaří (Západní břeh Jordánu) pod nepřestávajícím arabským terorem.

Každodenní intenzivní boj proti němu vede armáda (IDF) v součinnosti s vnitřní tajnou službou Šin Bet a příslušnými složkami policie. S ohledem na složitost úkolu je to boj z velké části úspěšný, ale ne stoprocentně. Při pohledu zvenku může ovšem připomínat sisyfovské úsilí. Jednak kvůli zákeřnosti teroristů, jednak kvůli laxnímu přístupu těch, kdo by se měli do potírání teroru provozovaného vlastními lidmi zapojit s maximálním úsilím. Na mysli mám příslušníky bezpečnostních sil Palestinské autonomie. A samozřejmě její vedení. Zde ale platí: co neudělají oni, musí udělat Izraelci, a to i na území pod kontrolou autonomie (načež je za to svět nesmyslně kritizuje; nikoli pasivní vedení Palestinské autonomie). Nedělat nic by bylo pro Izraelce sebevražedné.

Asi nemá smysl dodávat, že izraelské bezpečnostní síly nemohou být rozmístěny po celé zemi „na každém rohu“. Když se ve smíšených oblastech, kde žijí Židé a Arabové (případně obráceně, chcete-li), a takové historické regiony Svaté země Judea a Samaří prostě jsou, rozhodne arabský terorista, že u benzinové pumpy začne střílet po Izraelcích, pak ne vždy se tomu dá bezprostředně zabránit. A zhusta je zločinec – bohužel! - úspěšný. V takových případech jde pak už o to, aby byl po prvotním šoku co nejdříve zlikvidován, než povraždí další nevinné.

Je pravda, že díky izraelské non-stop protiteroristické kampani bylo podstatnému množství vražedných útoků zabráněno. Ne ale všem. V úterý 20. června se dva teroristé napojení na Hamas rozhodli vraždit v centrálním Samaří. Za cíl si vybrali návštěvníky restaurace Hummus Eliahu spojenou s čerpací stanicí; nachází se u osady Eli. O život přišli čtyři Izraelci: Harel Masood (21 let), Eliša Anterman (17), Ofer Fayerman (64) a Šmuel Mordoff (17).

Tento a řada předchozích útoků přiměla některé židovské obyvatele k tomu, aby vzali sebeobranu do svých rukou – a přistoupili k odvetě. Došlo k napadení pokojných arabských obyvatel několika lokalit (nejznámější je pogrom v Huwaře, z poslední doby pak napadení Arabů v Umm Safě, Turmusu Ayye a Urifu). Židovští osadníci při těchto brutálních nájezdech útočí na lidi, zapalují domy a motorová vozidla – zkrátka: chovají se jako teroristé.

Zde musím napsat důležitou poznámku. Je povinností všech skutečných přátel Izraele jako demokratického právního státu tyto projevy jednoznačně odsoudit. Padni komu padni – teror jako teror, ať arabský, tak židovský.

Že jde o mimořádně vážnou věc, dokazuje sobotní (24. 6. 2023) společné prohlášení tří nejvyšších bezpečnostních představitelů Státu Izrael – náčelníka generálního štábu armády Herziho Halevyho, ředitele tajné služby Šin Bet Ronena Bara a šéfa policie Kobiho Šabtaje.

Tito důstojníci na špičkových postech nenechali nikoho na pochybách, jak osadnické násilí proti Arabům hodnotí: „Tyto útoky jsou proti všem morální a židovským hodnotám; jde o nacionalistický terorismus a my jsme povinni s nimi bojovat.“ Dále uvedli, že osadnické násilí eskaluje palestinský terorismus a poškozuje Stát Izrael a mezinárodní legitimitu jeho bezpečnostních sil v boji proti palestinskému terorismu. Varovali, že nutnost bojovat s osadnickým násilím rozmělňuje síly a odvádí pozornost od hlavního úkolu bezpečnostních sil – boje proti palestinskému terorismu. V prohlášení zdůraznili, že všechny tři bezpečnostní složky využijí všech prostředků, aby udržely v Judeji a Samaří bezpečí a ochránily vládu práva. Jejich společný apel: „Vyzýváme vůdce a pedagogy v komunitách (osadách - LS), aby veřejně tyto násilné činy odsoudili a připojili se k úsilí bojovat proti nim.“

Tady je ovšem nutné si jedním dechem postesknout. Je jistě chvályhodné a správné požadovat, aby se představitelé komunit osadníků postavili proti násilí svých vlastních lidí – a ti moudřejší mezi nimi to samozřejmě dělají -, na druhou stranu ale nelze nevidět, že v samotné izraelské vládě jsme svědky snahy o prosazení dvojího metru. Dva ministři a předsedové krajně pravicových formací, Becalel Smotrič a Itamar Ben Gvir, samozřejmě také židovské násilí vůči Arabům verbálně odsoudili, ale nejsou srozuměni s tím, že mezi teror Arabů a teror osadníků je kladeno rovnítko. Smotrič na Twitteru napsal: „Snaha vytvořit ekvivalenci mezi vražedným arabským terorem a akcemi proti civilistům, které mohou být jakkoli závažné, je morálně nesprávná a ve své podstatě nebezpečná.“

Takovýto postoj je ovšem nutné z principu odmítnout. Protiarabské řádění militantních židovských osadníků je stejným terorem jako násilné počínání Arabů vůči Židům.

Stejně jako šéfové bezpečnostních sil se vyjádřil i izraelský ministr obrany Joav Galant. Slovy: „Důrazně odsuzuji násilí páchané na obyvatelích (arabské) vesnice Umm Safa, včetně vypalování domů a vozidel. Toto není náš způsob života. Jednotky IDF mají moji plnou podporu ve své činnosti, kterou je maření teroru a obrana obyvatel Judeje a Samaří. Pracují s velkým odhodláním a vytrvale. Dal jsem našim jednotkám jasný pokyn, aby udržely pořádek a stabilitu a předcházely násilným činům páchaným v oblasti civilisty.“ Stejně na problém nahlíží prezident Isaac Herzog a premiér Netanjahu.

V této souvislosti nelze nezmínit vyjádření poslankyně krajně pravicové strany Židovská síla Limor Son Har Melechové. Na Twitteru uvedla, že „bezpečná konzumace hummusu a doplňování paliva do motorového vozidla“ patří k základním právům každého občana. Poukázala tím na činnost, které se lidé napadení v úterý (20. 6.) věnovali. V tom má samozřejmě pravdu. Poslankyně ovšem pokračuje: „Pokud bezpečnostní establishment nebude schopen poskytnout tuto základní ochranu, pak budeme svědky jevu, kdy se občané rozhodnou převzít ochranu svých životů do vlastních rukou.“

K tomu dvě poznámky. Násilné útoky vůči Arabům a zapalování jejich domů a aut nelze v žádném případě považovat za ochranu vlastních životů. Kromě toho: pokud se paní poslankyni zdá, že izraelský bezpečnostní establishment dělá pro ochranu židovských obyvatel Judeje a Samaří málo, mohla by apelovat na koaliční partnery z ultraortodoxních stran, aby zajistili, že jejich studenti náboženských učilišť se nebudou hromadně vyhýbat základní vojenské službě. Pak bude víc vojáků i v Judeji a Samaří – a tedy i více bezpečí.

Arabská a světová levicová propaganda nasazuje Izraeli s ohledem na komplikovaný vzájemný vztah s Palestinci psí hlavu. V nenávistném hluku pak snadno zanikne, jaký postoj zaujímá drtivá většina izraelských vládnoucích elit k židovskému teroru vůči nevinným Arabům.