Italský premiér Matteo Renzi vyhrožuje státům V4 krácením dotací z EU. Tento názor není ojedinělým excesem, vyhrožuje už i Řecko.

Rozhovor italského premiéra pro Právo vzbudil značnou pozornost tím, že se v něm italský premiér otevřeně postavil na podporu požadavku krátit „nesolidárním“ zemím EU dotace: „Očekávám, že když se řekne, že celoevropský problém uprchlíků nemůže ležet celý na bedrech Řecka, Itálie, Německa či Švédska, ale že se na jeho řešení budou podílet i ostatní státy, tak to všichni v EU pochopí. A až se začne hovořit o fondech na léta 2020–26, což bude brzy, nebude nutné tuto věc zdůrazňovat,“ prohlásil Renzi.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout několik faktů. Například při nedávné návštěvě íránské vládní delegace nechal Renziho kabinet zakrýt „neslušná místa“ antických soch, podobně jako to udělal při návštěvě delegace ze Saúdské Arábie. Po ukončení mezinárodních sankcí vůči Teheránu má Itálie zájem uzavřít s ním mnohamiliardový obchod. Podle italské opozice tak Renziho politika devalvuje evropské kulturní hodnoty a vede Evropu do kulturní podřízenosti.

Nyní se objevila zpráva, že Írán poskytuje všem palestinským útočníkům a jejich pozůstalým peněžitou odměnu, a de facto je tak odpovědný za „třetí intifádu“ Hamásu proti Izraeli. Právě Izrael byl a je nejhlasitějším kritikem Obamova usmíření s Teheránem. Obama to vyřešil šalamounsky a slíbil další miliardy Izraeli jako spojeneckou podporu.

Írán navíc přímo vojensky zasahuje do syrského konfliktu na straně Asadova režimu a před „vládními“ jednotkami mimo jiné utíkají Syřané do exilu. Mimochodem, to je otřesný případ etnicko-náboženských čistek prováděných dnes a denně syrským režimem. Syřané utíkají před vlastní armádou!

Itálie nemá nyní tolik másla na hlavě jako Řecko. Migrace z Libye ustala a přesunula se na turecko-řecké břehy. Vykládat o solidaritě tak Itálie může, ale povinné kvóty lze zařídit dnes už pouze silou a pouze za podmínky, že se uzavřou hranice mezi evropskými státy.

Strašák omezení dotací pro východoevropský region v případě „nesolidárního jednání“ je tak dalším argumentem proti dotacím obecně. Dotace jsou prostředkem, který má v Evropě zajišťovat vyrovnávání ekonomické úrovně, ve skutečnosti však působí jako droga. Příjemci jsou po nich „hladoví“ a jejich omezení hrozí tím, že vyvolá ekonomický „absťák“. Kromě toho například dotace do vědy a výzkumu vedly vždycky (před lety ve Španělsku a nyní i u nás) k výstavbě nadbytečných výzkumných kapacit, které nebude možné principiálně využít a hrozí, že řada umělých center výzkumu bude nakonec uzavřena (i to se už ve Španělsku stalo).

Itálie a Řecko, to jsou státy, které se dosud plně spoléhaly na sílu Německa a na jeho ochotu uprchlíky přijímat. Jakmile Německo změní postoj, bude mít zejména Řecko obrovský problém a bude pod tlakem okolností donuceno svou turecko-řeckou hranici uzavřít ve svém vlastním zájmu. Ten čas je již velmi blízko a vstoupí-li po neúspěchu jednání s Tureckem do hry „plán B“, bude muset Řecko jednat. Jinak se stane „odpadem pro běžence jako Libanon,“ jak to „krásně“ popsal řecký premiér. Nic jiného však Řecko k ochraně svých hranic ale nedonutí. A jsem velmi zvědav, jak solidární v tomto případě Itálie s problémy Řecka bude.