Internet nezažívá začátek konce, ale konec začátku

Rychlost připojení a svoboda, to byly od samého začátku dva uzlové body sítě sítí. Už v devadesátých letech se objevily úvahy, kdy internet pošlape tradičním médiím paty, a odpověď jednoznačně zněla, že se to stane, až přenosové sítě budou dostatečně rychlé, aby přenášely v uspokojivé kvalitě nejen texty, ale i zvuk, obraz a videa. Celkový počet uživatelů internetu se v celém světě blíží třem miliardám. To je obrovské číslo a svědčí o velkém užitku, jaký internet má. Jeho svoboda k tomu velkou měrou přispěla. Je zde takřka bezbariérový prostor k inovaci, k šíření a realizaci nezvyklých myšlenek.

Jak už to tak bývá, svoboda i dráždí.

Rovnost rychlosti

Zatím je to tak, že je oddělen svět přenosů a svět obsahu. Poskytovatelé připojení nabízejí své služby a nemohou nikoho ani preferovat, ani utlačovat. Říká se tomu síťová neutralita a je to jeden ze základních principů fungování internetu v Evropě, kde ho využívá 370 milionů, tedy skoro tři lidé ze čtyř.

V Americe je to trochu jinak. Síťová neutralita tam funguje také, nicméně regulační orgán Federální komise pro komunikace (FCC) těsnou většinou protlačila k veřejnému projednávání dvourychlostní internet, jak se mu nepřesně, avšak výstižně říká. Jde o to, že poskytovatelé by mohli preferovat firmy, ochotné za rychlejší přenosy zaplatit. Vznikly by jakési koridory rychlého internetu pro specifické služby. Tím by ovšem síťová neutralita vzala zasvé, do hry by vstoupily velké peníze a konkurenční soupeření by dostalo jinou tvář. Tu, jakou známe z běžného života – větší bere, rovnost startu je iluze.

Kolem rozhodnutí FCC je rozruch, proti dvourychlostnímu internetu se staví mnozí politici v čele s prezidentem Obamou. Těžko odhadnout, jak návrh dopadne, první náčrty jsou už z roku 2010. Nicméně ani internet nemá žádnou svoji ekonomiku. Jakmile do hry vstoupí zájmy a velké peníze, politici proti tomu zmohou málo nebo nic a nakonec se svezou. Síťová neutralita je spojena s nevinností pionýrského období. Možná že je směšné mluvit o pionýrském období čehosi, co má tři miliardy uživatelů, ale je to tak, internet je na světě dvacet let a jeho rozvoj zdaleka neskončil. Záleží na tom, jaká data a v jakém množství kdo bude přes ty dráty tlačit. Pokud mu 10 Mb/s českých nebo 20 Mb/s jihokorejských nebude stačit, on si nějaký ten kanál vytvoří. Pro příklady nechoďme daleko, Rusové si v tichosti vytvářejí svůj vlastní, nezápadní internet. Jestlipak ten bude síťově neutrální?

Otázka svobody

Rozhodně ten ruský internet nebude svobodný. O totéž se snaží nejeden orgán a nejeden činovník i na Západě. Nejedna šikana se dnes děje pod heslem ochrany jednotlivce a stejný princip je aplikován i na internet. Mnoho útoků je vedeno proti vyhledávači Google. Tento fulltextový vyhledávač zásadně navýšil užitnou hodnotu internetu a to se neodpouští. Připomeňme, jaké spory se odehrály kolem aplikace Street View, která umožňuje virtuální projížďky ulicemi. Megapole i vesnice velikosti Zvole u Prahy, kde bydlím, jsou v Live View vylidněné: ochrana soukromí. Soudní dvůr Evropské unie nyní dal za pravdu španělskému občanovi, který si přeje, aby se z Googlu vymazaly odkazy na jeho staré soudní řízení stran dluhů na sociálním pojištění. Podle rozhodnutí soudního dvora má Google nadále posuzovat oprávněnost žádostí o vymazání odkazu, a pokud Google nevyhoví, může se žadatel obrátit na soud.

Sudičům nastanou zlaté časy. Internetu končí pionýrské doby svobody a nevinnosti. Nedělejme si iluze, stejný princip se dá aplikovat i na archivy elektronických médií. Na uvedeném případu úspěšného Španěla je totiž pozoruhodné to, že nikdo nezpochybňuje pravdivost informace, k níž až dosud Google měl svoji nitku. Jde o to, že informace už není aktuální, protože dotyčný své dluhy zaplatil. Kolikpak asi je obdobných kauz v archivu takového deníku, jako jsou Lidové noviny?

Tohle vymazávání již neaktuálních informací je zdánlivě snadné v prostoru elektronických médií. Každý zná klávesu Del a ví, že stačí ji stisknout a je vymazáno. S trochou zlomyslnosti lze ale navrhnout, že stejný princip by se dal aplikovat i na tištěná média, ze stejného důvodu: už to není aktuální. Pak by to bylo třeba vystřihávat z archivovaných výtisků novin.

Rozhodnutí Soudního dvora EU je další projev hysterie rozpoutané kolem ochrany osobních údajů. Vymizel tu princip zdravého rozumu. To, že pán dluh zaplatil, neznamená, že dluh nikdy neměl, to je trvalá součást jeho osobní historie, to za prvé. A za druhé – kolikrát za, dejme tomu, uplynulých deset let se někdo skrze Google k nepříjemné informaci o dražbě a dluhu dostal? To jsou ale argumenty mimo.

Stejně jako ve věci síťové neutrality nejspíš časem zvítězí velké peníze, zdravý rozum bude poražen a svoboda internetu čím dál víc omezována. Ochrana osobních údajů je totiž líbivý módní slogan, kdežto osobní zodpovědnost za své činy je něco, na co málokdo slyší.

V tomto případě to rozhodně nebyl Soudní dvůr EU.

LN, 20.5.2014

*********************************************************************
PÁN VZDUCHU
V Nakladatelství Albatros vyšel román Ondřeje Neffa Pán vzduchu.
První část třísvazkového cyklu Tajemství pěti světadílů přivádí diplomata Mauklera a detektiva Fixe na stopu ďábelského spiknutí chystaného nejbohatším mužem světa Virgilem Adrianem. Tento dědic Ocelového města by rád hrál roli spasitele světa, avšak zkušené pátrače nedokáže oklamat. Jdou mu nelítostně po krku ve světě skvělých vynálezů, řiditelných vzducholodí a parních počítačů.