Sira Nicholase Wintona zná asi každý. Stejně jako význam sousloví „Wintonovy děti“: bezmála 670 zachráněných židovských chlapců a dívek z pařátů nacistické vraždící bestie. Méně už je známé jméno Leonard Montefiore. A pojem „Windermerské děti“.

Přitom projekt tohoto britského židovského filantropa byl hodně podobný tomu Wintonovu. Dokonce počet dětí, kterým dal novou naději, je o něco málo vyšší, 731. To ale není podstatné. Mnohem důležitější je příběh těchto dětí.

Časově ho musíme zařadit na konec druhé světové války. Osvobození bylo úžasné, ale o to děsivější podobu měly důsledky nacistických zvěrstev, které s podepsáním německé kapitulace samozřejmě neskončily. Naopak, vypluly na povrch v celé své hrůze. Peklo holocaustu po sobě zanechalo nemalý počet židovských sirotků – a o ty bylo nutné se postarat.

Výzva pro Leonarda Montefiora. Hned po skončení války v Evropě požádal britské ministerstvo vnitra (Home Office), aby vydalo víza pro tisíc židovských sirotků z osvobozených zemí. Nakonec jich bylo o něco méně, zmíněných 731. Z toho kolem tří stovek z Terezína. Podmínka britské vlády: tato záchranná akce nebude stát poddané Jeho Veličenstva ani libru; vše tedy bylo financováno ze soukromých prostředků a organizováno fondem Central British Fund (od roku 1995 World Jewish Relief). Samotný transport dětí z Československa zajišťovaly při návratu do Británie letouny Royal Air Force, když předtím přivezly do Prahy naše vojáky bojující v řadách Spojenců (aby se po únoru 1948 zachovali komunisté k mnoha z nich víc než hanebně).

Ačkoli pro děti, které měly štěstí a byly zařazeny do Montefierova programu, to nebyla vždy procházka růžovou zahradou, platí, co pro BBC řekl jeden z nich, za války teenager Jack Aizenberg, který přežil Buchenwald a více než 300km pochod smrti: „Bylo to jako jít z pekla do ráje.“

LAKE DISTRICT
Sirotci přivezení z Terezína byli zprvu soustředěni v oblasti Lake District na severozápadě Anglie. V roce 1946 pak zamířili do ubytoven a nových domovů po celém Spojeném království. (Část z dětí účastnících se tohoto záchranného projektu pak pokračovala do jiných zemí: Palestiny - Izrael vznikl až 1948 -, Kanady, USA a několika států Jižní Ameriky. Jejich příběh zfilmovala BBC 2 jako drama uvedené pod názvem „The Windermere Children“; premiéru měl snímek v lednu 2020.

Připomenutí tohoto aspektu poválečného historie se dostalo do popředí zájmu, když izraelský server The Times of Israel přinesl 16. dubna informaci o zajímavém nálezu (“Czech toothpaste found near interim refuge of Holocaust survivor orphans in England“). Informuje o tom, že ve vesnici Troutbeck Bridge v oblasti Lake District, kde židovští sirotci přechodně pobývali, byla nalezena tuba české (správně československé) zubní pasty. Podíváme-li se na obrázek (fotoodkaz níže), zjistíme, že jde o pastu známé značky Thymolin, vyráběnou už za první republiky.

Tuba nebyla nalezena náhodou. Server uvádí, že podle BBC tým výzkumníků ze Staffordshire University se snaží najít to málo osobních věcí, které po sobě sirotci z Československa zanechali. Vedoucí týmu Kevin Colls k tomu řekl: „Je to zajímavé, protože to bylo vyrobeno v bývalé České republice, takže je tam odkaz na ghetto, odkud pocházely děti, které sem přišly.“ Zde se ovšem Colls dopustil nepřesnosti, jde o bývalou Československou republiku, ČR zatím ještě existuje. Dodal, že k dispozici jsou dokumenty a archivní písemnosti, ale velice málo artefaktů. To, co bylo či ještě bude objeveno, včetně použité tuby Thymolinu, se stane součástí výstavy Lake District Holocaust Project v knihovně nedalekého města Windermere. Polozapomenutý příběh windermerských dětí tak znovu ožije.

S trochou nadsázky můžeme dodat. Není tak úplně lhostejné, kde necháme ležet použitou zubní pastu. Někdy to může mít zvláštní historický význam. Jako v tomto případě. Po bezmála osmdesáti letech.

Nalezená tuba Thymolinu