V takzvaném Davidově městě jižně od jeruzalémského Starého města byl při archeologických vykopávkách nalezen nejstarší mimobiblický doklad existence města Betléma v Judském království.

Na hliněné pečeti o průměru asi 1,5 cm, která sloužila k zapečetění dokumentu nebo objektu, jsou ve třech řádcích pod sebou ve starohebrejském písmu výrazy "BiŠevat" ("v sedmém"), "Bejt Lechem" ("Bethlehem") a (částečně odlomený) "LeMelech" ("králi"). Nález lze bez nejmenší pochybnosti datovat do doby prvního chrámu.

Šéf vykopávek Eli Šukrun z Izraelského památkového úřadu věří, že pečeť byla součástí odváděné dávky, která byla z Betléma poslána králi v Jeruzalémě v sedmém roce jeho panování. Nejisté zůstává, zda tímto judským králem byl Chizkijáš, Menaše nebo Jóšijáš.

Archeolog tuto "fiskální pečeť" v každém případě pokládá za doklad daňového systému v Judském království z konce 8. a 7. století před Kristem. Daně se tehdy odváděly královskému dvoru v Jeruzalémě buď ve stříbře, nebo v zemědělských produktech, např. ve víně nebo obilí. Šukrun zdůrazňuje, že tento kousek pálené hlíny je prvním mimobiblickým dokladem existence města Betléma v Judském království z dob prvního chrámu.

V bibli je Betlém poprvé zmíněn jako úmrtní místo pramáti Ráchel (1. Mojžíšova 35,19; 48,7). Později je Betlém hlavním dějištěm biblické knihy Rút. Významné je toto zemědělské sídliště také tím, že zde byl pomazán za krále mladý pasáček David (1. Samuelova 16).

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com