16.8.2022 | Svátek má Jáchym


HISTORIE: Kdo byl prototypem Jamese Bonda?

30.10.2010

Pátrání pokračuje
Kdo posloužil Ianu Flemingovi jako prototyp k nejznámějšímu špionovi světa Jamesi Bondovi? Autor to nikdy neprozradil. Znalci bondovek a současně britských tajných služeb se domnívali, že si vypůjčil různé vlastnosti od vyzvědače jugoslávského původu Duško Popova a od britského zpravodajce Patricka Dalzela-Joba, možná i od svého bratra Petera. Teď vyšly v Londýně dějiny britské špionáže MI 6 za léta 1909-1949, jejíž autor historik Keith Jeffery tvrdí, že Fleming si vzal za vzor zpravodajce Wilfreda Dunderdaleho.
Kde je tedy pravda? Nejspíš se spisovatel inspiroval od každého. A mnohé bral i ze svých vlastních zkušeností z druhé světové války.
Ani původ jména slavného literárního a filmového vyzvědače není jasný. Fleming se svěřil, že James Bond se jmenoval ornitolog, který před válkou vydal knihu Ptactvo karibské oblasti (Birds of the West Indies). Na druhé straně Peter Fleming upozornil bratra, že v roce 1941 působil na Krétě britský agent Rodney Bond. "Toto jméno je stručné, neromantické, anglosaské, a přesto velmi mužné," pochvaloval si spisovatel.

Výborný žák zpravodajského kurzu

Fleming, který pocházel z vážené skotské rodiny, původně pracoval jako reportér, potom ho zlákali na dráhu bankéře. Na podzim 1938, po zabrání českého pohraničí Hitlerem, začaly britské tajné služby s náborem nových lidí - jejich šéfové byli přesvědčeni, že válka přijde. Ian Fleming
Jednatřicetiletého Fleminga přijali k námořní rozvědce NID (Naval Intelligence Division), která spadala pod admiralitu - v květnu se stal pobočníkem kontraadmirála Johna Godfreye, náčelníka NID. V této funkci se seznámil se všemi špičkami vojenské výzvědné služby MI 6, kontrašpionáže MI 5 a zvláštního oddělení Scotland Yardu, později i se záškodnickou službou SOE.
V červnu 1941, ještě před vstupem USA do války, navštívil v doprovodu Godfreye Spojené státy a Kanadu. Premiér Winston Churchill a prezident Franklin Roosevelt chtěli, aby tajné služby obou států navázaly co nejdřív spolupráci. Na žádost generála Williama Donovana, šéfa nově vznikající americké výzvědné služby OSS, napsal Fleming instruktážní studii o struktuře a činnosti tajných služeb.
V Kanadě absolvoval zpravodajský a sabotážní kurz, který zřídil milionář William Stephenson, zakladatel tajné služby BSC, ve speciálním táboře vedle svého sídla u jezera Ontario. Podle Stephensona patřil Fleming k nejlepším žákům.

Nenudná historie tajné služby

Jako pravá ruka šéfa NID se Fleming účastnil plánování nejrůznějších akcí. Jakmile zjistil, že Němci začali organizovat diverzní oddíly, shromažďoval o nich informace a zpracoval je.
Na základě těchto poznatků navrhl vytvoření útočné jednotky AU 30. Tato skupina uskutečnila několik riskantních operací. Ian Fleming se jich chtěl zúčastnit, ale admirál mu to zakázal, mohl je jenom plánovat. Sloužil u ní však jeho bratr Peter, který mu o všem podrobně vyprávěl.
Při vylodění v Alžíru ukořistil tým AU 30 ve štábu italského válečného námořnictva důležité dokumenty. Jindy přinesl plány minových polí u pobřeží Sicílie - to mělo velký význam pro invazi na tento ostrov. Ve Francii zase zlikvidoval největší německou radarovou stanici. Fleming směl velet pouze poslední akci, která směřovala proti zámku u Tambachu - místo vysokých důstojníků wehrmachtu tam našli archiv německého válečného námořnictva.
Po skončení války požádal Godfrey, který od roku 1943 sloužil v indickém námořnictvu, Fleminga, jestli by nenapsal jeho životopis. Jeho bývalý pobočník, nyní v hodnosti korvetního kapitána, odmítl. Kolegům slíbil: "Teď napíšu dějiny tajné služby, jak je dosud nikdo nenapsal. Nebudou nudné jako ty, co dosud známe."

S povolením zabíjet

V únoru 1952 se pustil Fleming do sepisování špionážního příběhu, v němž mohl dát průchod své fantazii. Tato kniha nazvaná Casino Royal vyšla následující rok nejprve na pokračování v novinách, vzápětí jako kniha. Jejím hrdinou byl James Bond, vyzvědač s číslem 007 - a ty dvě nuly znamenaly, že má povolení zabíjet. Ve Flemingových románech mělo toto privilegium pouze několik málo mužů.
Ve světě tajných služeb nic takového neexistovalo - agenti zabíjeli, pokud to bylo nezbytně nutné, zvláště při sebeobraně a při překonávání překážek. Jeffery přiznává, že v prvních čtyřech desetiletích MI 6 byli britští zpravodajci přece jenom útlocitnější - zabili dva lidi, z toho jednoho omylem, když mu při únosu píchli silnější uklidňující injekci. Zato příslušníci SOE, kteří měli na Churchillův rozkaz "podpálit Evropu", takové ohledy nemuseli dodržovat.
Až během studené války dostaly západní tajné služeb k vraždám protivníků volnější ruku. Ovšem o zabíjení nejdůležitějších lidí zpravidla rozhodovali nejvyšší šéfové tajných služeb, v Izraeli dokonce premiéři a premiérka Golda Meirová, v USA prezidenti. Sovětské tajné služby měly už od začátku svého založení zcela jinou morálku - své nepřátele a přeběhlíky likvidovaly systematicky.

Tajemný šéf M.

Fleming přivedl na svět také náčelníka výzvědné služby pod označením M. Godfrey se obával, že posloužil svému pobočníkovi za prototyp této osoby. Když spisovatel zemřel, povzdechl si: "Udělal ze mne takového nepříjemného člověka."
Jiní zasvěcenci si mysleli, že pro M. se Fleming shlédl v podplukovníku Claudu Danseyovi, zástupci ředitele výzvědné služby MI 6 - byl to vtipný, potměšilý a drobný mužík. Avšak někdejší zpravodajci se nemohou na profesionální charakteristice Danseye shodnout - jedni ho chválí, druzí zase haní. Také přicházel v úvahu Maxwell Knight z kontrašpionáže MI 5, známý lovec špionů už v době před válkou, který odhaloval mezi místními komunisty sovětské vyzvědače. A rovněž kanadský Stephenson.
Někteří připomínají šéfa SOE generála Gubbinse, plným jménem Colin Mcveigh Gubbins, který podepisoval dopisy pouze písmenem M. Pod ním nějakou dobu sloužil i Peter Fleming.
Důležitou postavou v bondovkách byla slečna Moneypennyová, sekretářka M., která Bonda tajně milovala. Tady se nabízelo srovnání se slečnou Kathleen Pettigrewovou, asistentkou šéfa MI 6 generála Stewarda Menziese. Jinou kandidátkou na toto křeslo byla Victoire Bennettová z NID. Deník New York Times v roce 2000 tvrdil, že autor mohl vycházet i z Very Atkinsové, důstojnice francouzské sekce SOE. Když zemřela, napsal v nekrologu: "Mnoho lidí věří, že její vlastnosti inspirovaly k vylíčení slečny Moneypennyové". Avšak Atkinsová nebyla tichou sekretářkou, nýbrž člověkem, který vybíral pro činnost v okupované Francii schopné agentky.

Strkal hlavu do lví tlamy

Dosud nejčastějším kandidátem na prototyp Jamese Bonda byl Duško Popov. Tento jugoslávský playboy se v mládí skamarádil s Johannem Jebsenem, synem rejdařů z Hamburku. Koncem roku 1939, ještě před obsazením Jugoslávie německou armádou, přijel do Bělehradu za Popovem Jebsen, důstojník německé výzvědné služby abwehr. A nabídl mu, aby pro ně pracoval.
Popov kývl, ale hned zašel na britskou ambasádu, kde svou spolupráci s abwehrem prozradil, a nabídl, že by nejraději pracoval pro MI 6. Britové mu dali krycí jméno Tricycle (Tříkolka) a zásobovali ho informacemi, jimiž si u Němců budoval důvěru.
Fleming se seznámil s Popovem v létě 1941, kdy ho hlídal v Lisabonu. Popov čekal na loď, která by ho měla z neutrální země dopravit do Londýna, aby tam předal vedoucímu německé výzvědné sítě 80 tisíc dolarů, což byla obrovská suma peněz. V Berlíně však netušili, že tohoto člověka už kontrolují Britové - stejně jako všechny ostatní německé vyzvědače.
Nudu v portugalské metropoli zaháněl Popov s místními děvčaty, alkoholem a hrou v kasinu Estorial. Do kasina často přicházel litevský boháč, emigrant ze Sovětského svazu, který se snažil vyprovokovat spoluhráče k nejvyšším sázkám. I proti Popovovi hrával "bez omezení". Jugoslávec se rozhodl, že ho vytrestá, a proto hodil na stůl 50 tisíc dolarů z balíku od abwehru. Litevec zesinal - kdyby takovou sumu vyhrál… Zvěst o obrovském banku obletěla celé kasino, dověděl se o ní také Fleming. To ho rozčílilo: Co když Tricycle prohraje? Naštěstí stejnou částku vyhrál. Druhý den mohli oba dva odplout i s penězi do Londýna.
Později poslali Němci Popova do Spojených států. MI 6 informovala o jeho poslání ředitele federální policie FBI Edgara Hoovera. Přivezl důležitou zprávu: Berlín požaduje podrobné informace o námořní základně Pearl Harbor na Havaji. Japonci prý chtějí tento přístav bombardovat. Avšak puritánský Hoover nechtěl s dablérem, který si užíval života, nic mít.
Ke konci války pendloval Tricycle mezi Londýnem a Lisabonem. Důstojník MI 6 Ewen Montaguea si jeho služeb vysoce cenil: "Často strkal hlavu do lví tlamy."
Ve svém prvním románu nechal Fleming hrát Bonda proti agentu sovětské zabijácké služby Směrš ve fiktivním městě Royaleles-Eaux poblíž Deauville ve Francii baccarat. Bylo to až v době studené války. Bond vyhrál.

Mrtvý druhou noc pijatiky

Po válce se Popov, vyznamenaný Řádem Britského impéria, usadil s krásnou Švédkou, kterou si vzal za manželku, na jihu Francie. O válečných dobrodružstvích mlčel, dokud o nich nezačali mluvit a psát jeho britští kolegové, teprve potom vydal autobiografii.
Vyjádřil se i k tvrzení, že se stal prototypem pro Bonda: "Pravděpodobně mu několik z nás posloužilo jako modely. Použil deset procent a dalších devadesát procent si vymyslel." Život vyzvědače může být i mdlý, ale žádný spisovatel nemůže nabídnout čtenářům nudu. "Nejdůležitější operace se často zajišťují nudnou prací."
Ani věčná chuť agenta 007 na suché Martini by ve skutečnosti nezůstala bez následků. "Špion, který by pil jako Bond, by byl první noc opilý a druhou noc mrtvý. Jamese Bonda by Němci měli za dva dny." A příhodu v kasinu by si dovolil jenom jednou. Ovšem pro Bondovy a své milostné příhody měl omluvu. "Byli jsme mladí, přitažliví a svobodní."
Popov zemřel v srpnu 1981 ve věku 69 let.

Bond není můj styl

Patrick Dazel-Job, syn kapitána, který padl v první světové válce, byl důstojníkem námořnictva. V květnu 1940 v Norsku neuposlechl rozkazu, aby okamžitě odplul, ale pomocí rybářských lodí evakuoval čtyři a půl tisíce obyvatel městečka Narvik, jemuž hrozilo německé bombardování. Za to dostal později jedno z nejvyšších norských vyznamenání.
Stejně jako Bond "uměl lyžovat pozadu, řídit miniponorku a skákat padákem i za velmi riskantních situací", jak o něm napsal deník Times v nekrologu, když v devadesáti letech roku 2003 zemřel. Proto se stal jedním z velitelů jednotky AU 30.
"Vedli jsme spolu přes nepřátelské linie oddíl námořní pěchoty a později mi řekl, že si mě vybral jako předlohu pro Bonda," tvrdil Dazel-Job. "Nikdy jsem nečetl knihy o Bondovi a neviděl filmy o něm. To není můj styl. A miloval jsem pouze jednu ženu a nebyl jsem opilec," řekl v roce 1986, když pochoval manželku, Norku, kterou poznal mladičkou v roce 1940 a po válce se pro ni vrátil. Jejich syn sloužil u Skotské gardy a jako major vedl útok proti Argentincům na Falklandech.
Po válce odjel Dazela-Job do Kanady, kde sloužil u námořnictva. Po návratu do Anglie učil matematiku, chemii a angličtinu. Napsal dvě knihy - o svém životě v Kanadě a obsáhlou autobiografii.
Řada z nás poznala v Bondovi rysy Dazela-Joba - tvrdil Flemingův kolega z NID Peter Jemmet - a to hned, jakmile se první bondovky objevily v knihkupectvích.

Bouřlivák v Paříži

Keith Jeffery považuje za nejvýraznější postavu, z níž čerpal Fleming, Wilfreda Dunderdaleho. Tento vyzvědač se narodil na Štědrý den roku 1899 v ruské Oděse, kde byl jeho anglický otec námořním inženýrem. Dunderdale známý jako Bill uměl perfektně rusky a začal pracovat pro námořní rozvědku NID v roce 1919 v Sevastopolu. V britském námořnictvu patřil k amatérským boxerům, mezi nimiž měl přezdívku Biffy.
V polovině dvacátých let se stal šéfem jedné ze dvou britských sítí ve Francii, spolupracoval s tamními zpravodajci. Proslul svou zálibou v rychlých autech a krásných ženách.
Když v roce 1928 uprchl do Indie Stalinův tajemník Boris Georgijevič Bojanov spolu s důstojníkem jízdy Arkadijem Maximovem, odvezli ho do Paříže, aby ho Dunderdale vyslýchal. Bojanov pracoval pro Stalina pět let a účastnil se zasedání politbyra ruské bolševické strany. Byl to první vysoce postavený funkcionář Sovětského svazu, který odešel na Západ.
Vylíčil nám portréty členů nejvyššího vedení a tajné policie, takže jsme poznali systém jejich vlády - oznámil Dunderdale šéfovi MI 6 Menziesovi, když mu předával 140 stran záznamů. Současně tím Britové získali klíč k chápání proměny neúspěšných komunistů ve fašisty.
V Paříži se britský zpravodajec oženil s blonďatou kráskou June Morseovou - ta mohla být prototypem pro Bondovy krasavice. Její jméno používal manžel někdy jako své krycí.
O svých dobrodružstvích nemluvil
V říjnu 1939, když si Němci rozdělili se Sověty Polsko, pomohl Dunderdale uprchnout příslušníkům polské zpravodajské služby z Francie do Británie. Třebaže se o tom Jeffery výslovně nezmiňuje, je známo, že mezi nimi byli i kryptoanalytici, kteří Britům pomohli vytvořit dešifrovací systém Enigma sloužící ke čtení tajných německých depeší.
Za války se Dunderdale stal šéfem sekce P-5, která měla v MI 6 na starosti operace ve Francii a v Polsku. Přitom se skamarádil s Flemingem. Pod krycím jménem John Green se účastnil některých schůzek s agenty na francouzském území. Podařilo se mu získat důležité informace o činnosti gestapa a abwehru i o pohybech německých vojsk v severní Africe.
Komandér Dunderdale odešel do penze v roce 1959. O svých dobrodružstvích nemluvil, během nichž riskoval svůj život, nemluvil. Když kamarádi vyprávěli o kouscích Jamese Bonda, bylo mu prý divné, že se podobají některým jeho akcím. Zemřel v jednadevadesáti letech.

Třináct bondovek

V březnu 1960 poobědval Fleming se senátorem Johnem Kennedym v Londýně. Americký politik se svěřil spisovateli, že jeho první román četl před pěti lety, když se zotavoval z těžké operace.
O rok později, už jako prezident, řekl Kennedy v interview pro časopis Life, že Flemingova kniha From Russia With Love patří k jeho nejoblíbenějším. To byla nejlepší reklama, tím přitáhl k Bondovi čtenáře na celém světě.
Ian Fleming, silný kuřák a těžký alkoholik, zemřel v létě 1964 ve věku šestapadesáti let. Do té doby stačil napsat třináct příběhů svého agenta Bonda.

Reflex 43, 27.10.2010

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz