Británie se vzdává svého ryze civilního charakteru

Páteční teroristický útok v Londýně nebyl z těch, které prodávají noviny. Hlavně proto, že selhal chystaný rozsah výbuchu, takže místo mrtvých se počítají jen zranění. Též proto, že byl již x-tý v řadě (schválně: kdo dokáže z hlavy spočítat, kolik teroristických útoků zažila Británie od neblaze proslulého 7. července 2005). A také proto, že policie koná. V sobotu zatkla prvního podezřelého, v neděli druhého, tudíž nelze říkat, že je bezradná. Ale probírá-li se člověk všemi těmi detaily, za pozornost stojí jedna věta ze zprávy ČTK: „Policie požádala o pomoc při zajišťování bezpečnosti nejen v hlavním městě armádu.“

Armáda bude pomáhat se zajišťováním bezpečnosti občanů. Na první pohled to zní banálně a v zemích, jako je Izrael, by to bylo konstatování čehosi dávno známého. I v zemích, jako je Francie, byli ve městech k vidění vojáci v khaki a se samopaly dávno před nynější vlnou teroru. Francouzi se ke své armádě hlásí a nestydí se za ni. Ale Británie – přes svou imperiální minulost – je jiný případ. Její společnost je ryze civilní a potkat vojáka v uniformě na ulici je velmi vzácné. K britské tradici patří neozbrojení policisté a vojáci v kasárnách. Vymykalo se Severní Irsko v éře „troubles“, ale to byla výjimka omezená lokálně i časově (už skoro dvacet let, od Velkopáteční dohody a odzbrojení IRA, tam panuje klid).

Pokud teď po Británii hlídají ozbrojení policisté a mají jim pomáhat vojáci v ulicích, cosi zásadního se mění. Jakkoliv byl páteční útok z hlediska škod jen okrajový, fakt, že země povolává vojáky do ulic, o čemsi svědčí. Přinejmenším o přehnanosti tolikrát opakovaného hesla, že nedopustíme, aby teror změnil způsob našeho života a chování.

LN, 18.9.2017