Paříž se přetahuje s Berlínem o podobu solidarity

Vítězství Emmanuela Macrona se slaví napříč Evropou i politickým spektrem. Má to logiku. Macron ukázal, že protisystémového soupeře lze porazit zcela rozhodným způsobem. To je sice velká vzpruha pro establishmenty evropských států, ale zásadní otázka zní jinak: Je to vzpruha dostatečná k tomu, aby oživila tradiční francouzsko-německou „lokomotivu EU“? Těžko říci. Politické veličiny Spolkové republiky samozřejmě vědí, že musí počkat měsíc, než se ukáže, jakou podporu získá Macron ve volbách do parlamentu. Ale už teď jasně vymezují mantinely spolupráce.

Uvolnit reglementaci pracovního trhu? Tomuto Macronovu plánu se tleská. Ale zavést ministra financí eurozóny, její rozpočet a společný dluhopis, tedy společné ručení za dluhy jakéhokoliv státu? Tady už němečtí politici brzdí koně jako jeden muž. Názorně to řekl Jens Spahn z CDU: „Ani eurozóna, ani Francie netrpí příliš nízkým zadlužením.“ O Německu se nezmínil. Proč asi? Inu proto, že Německo není zadlužené, leč přebytkové. A proč má přebytkový rozpočet? I proto, že profituje z eura, kdežto Francie s eurem spíše ztrácí. Když se euro o generaci dříve zavádělo, byly na tom Francie a Německo podobně. Teď je Německo ve výkonnosti i rozpočtové disciplíně daleko před Francií.

Macron chce ten rozdíl řešit skrze solidaritu, zatímco na solidaritu ve věci povinných migračních kvót nehledí. Německý pohled je opačný. Berlín tlačí – skrze Evropskou komisi – na solidaritu s migranty i s důsledky předloni otevřených hranic Německa, leč nechce slyšet o solidaritě dluhové. A teď si zkuste představit, jakým směrem se německo-francouzská „lokomotiva EU“ v tomto rozpoložení rozjede.

LN, 10.5.2017