Jak z malých incidentů vznikají velké posuny

Kdysi se říkaly vtipy s pointou: čínský traktor opětoval palbu a pak odletěl na základnu. Podnítil je ussurijský incident na sovětsko-čínské hranici v roce 1969. Do té doby bylo nemyslitelné, aby se ostřelovaly dva státy „světové socialistické soustavy“. Přitom to začalo prkotinou: hraničním sporem o ostrovy v řece, kde přesné hranice vytyčit nelze (každým rokem tam povodeň mění počet i tvar ostrovů).

Incident mezi Ruskem a Tureckem to připomíná. Odehrál se v místě, kde je narušení hranice těžko prokazatelné – na titěrném výběžku Antiochie, která je sama výběžkem Turecka. (Jako by u nás letadlo narušilo titěrný výběžek Trojmezí v Ašském výběžku.) Nevíme, proč tam ruské letadlo bylo ani proč ho Turci tak tvrdě sestřelili. Nemusíme hned strašit válkou, ale můžeme se vrátit do roku 1969, abychom si osvěžili, k jakým posunům i tak banální incidenty mohou vést.

V době ussurijského incidentu nastupovala ve Washingtonu nová administrativa – Nixonova a Kissingerova. Přestřelky vyhodnotila jako definitivní rozkol mezi Brežněvovým SSSR a Maovou Čínou. Uběhly tři roky a prezident Nixon v Pekingu podepsal normalizaci vztahů s Čínou – na úkor Moskvy.

Nedělejme z toho závěry pro dnešek. Americké administrativy jsou zahleděné do sebe. Ale byl by v tom čert, aby nynější incident nevyužilo Rusko. Moskva se teď věrohodně prezentuje v roli oběti. Její civilní letadlo zničili džihádisté a vojenské letadlo zase stíhačky NATO (pardon, Turecka). Prezident Putin by musel být hlupák, aby Západu neřekl cosi v tomto smyslu: Nebudeme z toho dělat dusno. Ale vy zase nedělejte dusno (= sankce) z nanejvýš sporného sestřelení letadla nad Ukrajinou. No nekupte takový argument.

LN, 26.11.2015