Je šance, že až odejde Putin, přijde demokracie?

Ruští voliči schválili změnu ústavy. Pro Rusko nastane opět rok 0, což znamená, že nyní již čtyřnásobný prezident Putin může kandidovat ještě dvakrát a stát se prezidentem až šestinásobným (vládnout do roku 2036). Referendum proběhlo – a to ještě s odkladem kvůli koroně – už půl roku poté, co Putin tuto variantu zmínil ve svém projevu. Nejsou to vše doklady nenapravitelně temné budoucnosti?

Úplně nejsou, ač působí nehezky. Zkuste se ale vžít do ruského voliče. Koho měl volit v roce 2000 po Jelcinově éře relativní svobody, leč chaosu? Jaký výběr má teď? Více než o samotného Putina jde o to, co se nabízí 30 let po pádu komunismu. Může si vybrat mezi jasně profilovanými stranami, jež odrážejí jeho starosti a zároveň mají šanci na úspěch? Pokud ne, raději to „hodí“ Putinovi, ať už si o něm myslí cokoliv.

Závažnější problém, než je jeden autokrat, představuje situace nenabízející perspektivy pro dobu poté. Zkuste poměřit země, jež se zbavily autokratů silou (pučem či barevnou revolucí, třeba Ukrajina), a země, jež nechaly autokraty dovládnout, ale samy si chystaly perspektivu. Těžko se zbavit dojmu, že výrazně úspěšnější jsou ty druhé. Španělsko, jež čekalo na úmrtí caudilla Franka. Chile, kde Pinochet odstoupil po referendu, ale ústavní pojistkou si zajistil velení armádě. Polsko, které se v červnu 1989 jako první zbavilo komunismu, leč Jaruzelského nechalo do konce roku 1990 v úřadě prezidenta. Jižní Korea a Tchaj-wan, což byly ještě před čtyřiceti lety autokratické režimy. Ze všech jmenovaných se staly prosperující země, kde se u vlády střídala levice a pravice.

Je ten model přenosný do největší země světa? Dokáže si někdo představit, že Putin v roce 2030 (2036) dovládne a po něm se prosadí prosperující režim, v němž si moc předávají levice a pravice? Na to by nikdo nevsadil. „Musíme pracovat, a ne hledat nástupce,“ pronesl Putin v televizi. Krásně řečeno. Čiší z toho báťuškovský duch samoděržaví, před nímž varoval už Karel Havlíček Borovský.

LN, 3.7.2020