Redaktor nad zprávou jistě přemýšlel a možná i bezděčně kýval hlavou nad tím, jak hysterickou podezřívavostí je svět nakažený od pádu dvou věží. Programátora, který sedí uvnitř hučícího tubusu o průměru několika metrů, výraz „paranoia“ ani náhodou nenapadne. Ale ne proto, že by byl méně přemýšlivý a sebekritický než redaktor v Praze. On vidí šest modlících se muslimů, s nimiž sdílí palubu letadla, jež za chvíli, ještě na zemi, dosáhne rychlosti, která je zároveň definitivní hranicí mezi děním nepříjemným, nepřijatelným a nehorázným a... ultimativním a fatálním. Muž to ví a sevře se mu žaludek. Není paranoidní, má strach.

Když kapitán zastaví stroj a nechá imámy vyvést, pasažérův obzor sevřený strachem se zase rozšíří na obzor redaktorův, možná se i zastydí. Stud však následuje strach a úlevu, nikoli naopak. Jako v pravé válce.

Autor je redaktorem MF Plus