Zdá se, že lidstvo je nepoučitelné a musí stále opakovat své chyby. Generaci za generací, jako ti lumíci. Vše bylo trochu zbrzděno jadernými zbraněmi, ale zdá se, že nám již pomalu otrnulo a budeme opětovně tahat čerta za ocas. 

Pár „inteligentů“ zde začalo vykřikovat, že ruský prezident Putin je „Putler“, což by měla být „velmi vtipná“ složenina jmen Putin a Hitler. Ale při tom tahání čerta za ocas se nikdo nezamyslel, co vyneslo Adolfa Hitlera k moci.

Právě dnes se pár hlupáků naivně raduje, že ruský rubl klesl na rekordně nízkou úroveň, a přitom si vůbec neuvědomují, že něco takového zde, před necelými sto lety, již bylo. Neuvědomují si, že to bylo poražené a ponížené Německo, kterému byly předepsány neskutečné reparace a kde, také kvůli tomu, nastala astronomická inflace. Ta čísla už přesně nevím, ale bylo to něco jako že jeden rohlík stál bilión říšských marek. Možná méně, možná více. To ale není podstatné. Podstatné je, že z toho poválečného podhoubí, poníženosti, nezaměstnanosti a inflace povstal ten pravý, nefalšovaný Hitler, který Němcům nabídl prosperitu. A najednou prosperita byla. Dálnice, olympijské hry, péče o děti, dovolené a rekreace, a to pod jednou jedinou podmínkou. Zbrojení. A ten, kdo hodně zbrojí, dříve nebo později také hodně válčí.

A co vidíme dnes? Snahu Rusko destabilizovat a nesmírnou radost z toho, že se to možná trochu daří. A co dál, až se to podaří? Až bude Rusko tak, jak si to mnozí velmi přejí, nestabilní? Nevím. Ta naivita je opravdu hrozná. Já v mnohém kritizuji vládu USA a jejího prezidenta. Ale může být přáním jakéhokoli rozumného člověka, aby se rasové bouře, kterých nyní opravdu není v USA málo, přelily do nějakého „všelidového“ povstání? Aby se nějací radikálové zmocnili amerických jaderných zbraní? To si snad žádný soudný člověk na světě nemůže přát. A chceme si přát, aby se něco podobného stalo v Rusku? Aby nějací radikálové a la Pussy Riot a Vojna zmocnili kontroly nad jadernými zbraněmi?

V posledním tuctu let se Spojeným státům tu s menším, tu s větším úspěchem podařilo naprosto destabilizovat několik režimů. V Iráku to byla přímá vojenská intervence, která stála půl miliónu životů a neskutečné peníze.

V Libyi se „jen“ bombardovalo. Byl díky tomu zavražděn jeden „diktátor“. Ale diktátor, který tu zemi držel klidnou a prosperující. A Sýrie? Dodnes jsem nepochopil, oč v Sýrii jde. Ale mám ten neodbytný pocit, že jde o tamní ruskou námořní základnu.

A nyní se strategické hrátky přenesly na evropský kontinent se snahou, pomocí Ukrajiny, tak trochu „šťouchnout“ do Ruska, ať se nenudí. A dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Nechápu, že to vůbec nikdo nepředvídal.

Krym, uměle přidělený komunisty k Ukrajině, se konečně zase osamostatnil a protože věděl, jak by dopadl bez ochrany Ruska, vydal se tam. Východ Ukrajiny, který měl vždy Kyjeva plné zuby, se rozhodl podobně, zatím ale jen s polovičním úspěchem.

A my, myslím tím Západ, abychom si pofoukali bebíčko, jak jsme to všechno krásně pohnojili, jsme vyhlásili sankce proti Rusku. Sankce, které ho mají poškodit a tím „přivést k rozumu“.

Copak nikdo nechápe, že to nejde? Že Rusové, i kdyby měli žrát drny, tak to nevzdají? A kdyby se, nedejbože, podařilo Rusko opravdu nějak destabilizovat, že vznikne smrtelné riziko?

Existuje jistá Darwinova cena. Vyhraje v ní vždy ten, kdo tím nejidiotštějším způsobem přijde o život. Takovým kandidátem na ni byla i partička našich „nepřizpůsobivých“, kteří si nad sebou přeřezali ocelovou traverzu.

Bohužel, přesně tak se nyní chová i celý Západ.