A vítězem arabského jara Obama vyhlašuje... Írán

Když se léta spekulovalo o zrušení protiíránských sankcí, řeč se stáčela k ropě. Jakmile by Írán směl nabídnout světu své uhlovodíky, říkalo se, ceny ropy by dramaticky klesly. Teď sankce skutečně padly, ale cena ropy klesla už předtím. Tady se žádné drama nekoná (Írán nárazově získá více peněz z uvolněných účtů na Západě). Ale cosi významnějšího, byť méně dramatického, pozorovat můžeme.

V době, kdy se připomíná pět let od začátku arabského jara, chaosu i krveprolití, se zdá, že neformálním vítězem té pětiletky je v očích Západu právě Írán – coby oáza klidu a předvídatelnosti. Když Barack Obama usiloval o Bílý dům, do boje nasadil i heslo „změna“. Teď se však ukazuje, že Írán se vrací do náruče světového společenství, aniž by se nějak zásadněji změnil. Podepsal sice dohodu, jež odkládá jeho vojenský jaderný výzkum, ale vůbec nezměnil například svůj postoj žádající zničení jiného členského státu OSN – Izraele.

Jenže v situaci, kdy se oblast mění ve stále krvavější chaos, stačí „nezměna“ v Íránu k tomu, aby působil jako naděje. Jako jediná mocnost seriózně bojující proti Islámskému státu (protože je sunnitský, že). Jako mocnost, s níž lze úspěšně obchodovat. Za sto miliard dolarů uvolněných z účtů si hodlá nakoupit mimo jiné 114 evropských airbusů i jiné zboží.

Může to být vítězství evropských obchodníků, ale hlavně je to politické vítězství Íránu. Kdo o tom pochybuje, ať se podívá na průběh incidentů z poslední doby. Třeba na to, jak Írán zajal a pak velkoryse propustil americké námořníky. Či na to, jak testoval své balistické střely, což mu pravidla OSN zapovídala. Následovalo něco? Nenásledovalo nic a Západ si oddechl. Známý izraelský analytik Ron Ben-Jišaj to shrnul slovy: „Írán potřebuje zrušení sankcí jako člověk kyslík. Amerika se však chová, jako by to potřebovala ona, ne Írán.“

Příběh tlaku na Írán je dokladem toho, co se říká o Obamově éře: Amerika si usmiřuje své nepřátele, ale kašle na své spojence. I proto se může Írán honosit neformálním titulem „vítěz arabského jara v očích Západu“.

LN, 18.1.2016