Turečtí voliči dokázali zbavit islamisty většiny

Turecko zůstává jedinou seriózní zkumavkou islámské demokracie. Doložily to tamní parlamentní volby v neděli. Doložily to v době, kdy samotný výraz islámská demokracie působí jako protimluv. Kdy „arabské jaro“ přivedlo k moci jurodivé islamisty a tím posílilo Západ v názoru, že stabilitu, prosperitu a mír v muslimských zemích dokážou zajistit jen armády nebo sekulární diktátoři. A v této době přinesly svobodné volby v Turecku ztrátu většiny pro politické islamisty po třinácti letech jejich vlády. To je velké plus, i když to ještě není definitivní vysvědčení demokracie.

Argument pro politické islamisty je starý a prostý. Fungují-li v Evropě (Německu, Rakousku, Itálii, Španělsku) křesťanští demokraté, proč by nemohly mít svou „CDU“, svou islámskodemokratickou unii, muslimské země? Proč musí už samotné pokusy o vznik takových stran likvidovat v lepším případě soudy, v horším armáda? (V Turecku tak učinila v letech 1960, 1971, 1980, 1997.) Odpověď dává spekulativní názor, že jakmile se političtí islamisté dostanou k moci, už ji nepustí, naopak ji pomocí ústavních změn přetvoří k obrazu svému. Proto se tolik cituje výrok tureckého expremiéra a nyní prezidenta Erdogana: „Demokracie je jako tramvaj – doveze vás tam, kam potřebujete, a pak vystoupíte.“

Neděle ukázala, že to tak platit nemusí. V tom dala důležitý signál. Erdoganova strana AKP vyhrála volby třikrát (2002, 2007, 2011). Její vláda změnila přísně sekulární režim na otevřenější, vůči Arménům i Kurdům otevřenější, ale v lecčems rizikovější. Ankara už není jasným spojencem Izraele (jediným v muslimském světě). Ještě větší výhrady má k akcím Západu typu bombardování Kaddáfího Libye. Dělá prostě vlastní regionální politiku, kterou se doma vzdaluje vynucenému sekularismu a navenek se vzdaluje Západu. Ale důležité je, že do toho mohou mluvit voliči.

Turečtí voliči v neděli ukázali, že dokážou odebrat vládním islamistům absolutní většinu. Až dokážou politické islamisty zbavovat moci a opět je k ní přivádět, pak bude možné říci, že Turecko má svou „CDU“.

LN, 9.6.2015