Co si Leonid Brežněv veřejně nedovolil

Když se řekne invaze, pomyslíme na Ukrajinu a ruská vojska. Ale když se u nás řekne invaze, mnozí si vybaví 21. srpen 1968. Obsazení Československa vojsky Sovětského svazu a dalších států Varšavské smlouvy. Má smysl tyto dvě invaze srovnávat? Inu, jak v čem.

Vojensky vzato jsou to nesouměřitelné věci. Dubčekovo Československo rozvíjelo reformní komunismus, leč jádro ideologie nezpochybnilo a Brežněvovu Moskvu pokládalo za hlavního spojence. Proto bylo invazí zcela zaskočeno a na obranu ani nepomyslelo. Ukrajina je pro Putinovu Moskvu jasný nepřítel a s Ruskem vede již osm let válku nízké intenzity. Zaskočená tedy být nemůže, brání se velmi odhodlaně a vyhlásila mobilizaci. Toto srovnávat nelze. Ale podíváme-li se na to, jak iniciátor invazi zdůvodnil, prostě na motivy agresora, tam už jisté podobnosti najdeme.

Rusko zdůvodnilo zásah na Ukrajině potřebou „demilitarizace a denacifikace“, hlavně obavou z NATO a jeho šíření. Což je argument, který se v Moskvě objevil – byť ne tak prvoplánově a nahlas – i v létě 1968. Jistě, heslem pro invazi bylo „potlačení kontrarevoluce“. Jenže kdyby Moskva tvrdila, že 6000 tanků je třeba k tomu, aby potlačila věci, jako byly zrušení cenzury či manifest Dva tisíce slov, znělo by to hloupě. Proto se objevily bajky o nalezených zbraních, o vlivu západních ideodiverzních centrál i o hrozbě NATO. Okupanti zajásali, když zjistili, že v Davli zrovna Američané natáčejí film Most u Remagenu a přivezli si tanky z druhé světové. Vidíte, jsou tam americké tanky!

Rozdíl najdeme v tomto. Sovětský lídr Brežněv byl vázán komunistickou (univerzalistickou) ideologií a jejím slovníkem, takže veřejně musel mluvit o bratrství a internacionální pomoci (v soukromí prý řekl, že ví, že invaze tu na dlouho pohřbí ideu komunismu, ale že strategicky se to vyplatí). Ruský lídr Putin žádnou univerzalistickou ideologií vázán není, proto na adresu Ukrajiny mluví tak brutálně, jak by si to Brežněv veřejně nikdy nedovolil.

LN, 26.2.2022