„Pátrání“ v deníku Anne Frankové

Anne Franková, jejíž deník se stal po válce svědectvím o situaci Židů v okupované Evropě, ve svém deníku zakryla dvě stránky tak, aby byly nečitelné. Zřejmě nechtěla, aby si tyto stránky někdo přečetl.

Muzeum Anne Frankové v Amsterodamu zveřejnilo obsah stránek v deníku Anne Frankové, která zahynula v koncentračním táboře těsně před koncem II. světové války. Nebylo jí ještě ani 16 let. Zmíněné stránky zakryla dívka patrně v obavách z toho, že by si je mohli přečíst i další obyvatelé jejího amsterdamského úkrytu, uvedl ředitel Domu Anne Frankové Ronald Leopold. Anne Franková začala deník psát ve 13 letech v úkrytu, který byl pak pravděpodobně prozrazen. Ani ne šestnáctiletá Anne zahynula v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, který o pouhý měsíc později osvobodila britská armáda. Deník vyšel poprvé před 70 lety, 25. června 1947.

„Pátrání“ expertů po tom, co bylo napsáno na dvou zakrytých stránkách, odhalilo „senzační“ zprávu. Dívka se zajímala o sex. Dokonce v deníku psala o „velkých domech pro prostitutky“. A v angloamerických médiích se píše o tom, že jsou tam „dirty jokes“ - špinavé, možná i lechtivé, vtipy. Ze zprávy o „objevu“ se tak v mediálním světě udělala senzace, která ukazuje na zásadní etický problém. Je správné, aby v tomto případě byla odhalena „celá pravda“ o vnitřním životě mladičké Anne a zveřejněn i obsah stránek, který sama zakryla a nechtěla, aby je tak jiní lidé přečetli?

Jak je možné, že v době, kdy se halasně řeší GDPR – dodnes vlastně pořádně nevím, co to znamená – a úřady varují před zveřejňováním fotografií zlodějů přistižených při krádežích v obchodech z důvodu „ochrany soukromí“, je stejná společnost ochotna naslouchat „novým“ informacím o lidech dávno zesnulých? Navíc v případě, kdy si to ten samý člověk ani nepřál. Zdá se mi, že je něco hodně shnilého ve státě „dánském“, či spíše „euroamerickém“.