Po sedmi letech války má recept Rusko, ne Západ

Vztah západních společností k válkám připomíná vztah k mediálním obrazům. Doba si žádá rychlost, klipovitost, těkavost. Zprávy delší než desítky sekund snižují sledovanost. To je klíčové slovo dneška. Kdo by sledoval válku v Sýrii po téměř sedmi letech? Snad i proto se pomíjejí „detaily“, jako jsou rozhovory o příměří a uspořádání země.

Říká se to těžko, ale hledáte-li kolbiště, na němž Západ prohrává, najdete ho tady. Západ za sedm let války v Sýrii nedokázal najít účinný narativ, natož heslo, jímž by své plány, scénáře a vize prodal. Nestačí opakovaná mantra: „Asad musí odejít z čela Sýrie.“ Je to heslo destruktivní. Říká, co nechceme, ale neříká, co chceme. Je to jediný bod, na němž se shodnou syrské opoziční skupiny jednající v Ženevě, ale pak se vždy rozhádají v něčem jiném. Malý kvíz: Znáte tvář té opozice? Dokážete jmenovat byť jednu její osobnost, která by mohla příští Sýrii reprezentovat? Pokud ano, klobouk dolů.

O konkurenční snaze, o jednání lídrů Ruska, Turecka a Íránu v Soči si můžeme myslet dost nepěkného. Že prosazují své zájmy. Že kolíkují sféry vlivu. Že nejvíc profituje Írán, jenž má v Sýrii desetitisíce vojáků a nehodlá je stáhnout. Že podporuje šíitské rebelie proti sunnitským státům od Libanonu přes Katar až po Jemen. Že právě v tom Izrael vidí skutečnou hrozbu. Ale to vše zakrývá narativ, který je pochopitelný běžným lidem a lze ho převést do podoby jasného hesla: „Rusko, Írán a Turecko zabránily rozpadu Sýrie a jejímu dobytí radikály Islámského státu,“ řekl Putin. Proč mu Západ není schopen čelit stejně účinným narativem a heslem? To je zásadní otázka pro téma mírového uspořádání v Sýrii.

LN, 24.11.2017