Jak fungují západní fenomény s čínskými rysy

Kdyby to chtěl mocný čínský vůdce Si Ťin-pching zařídit, aby byl doživotním lídrem, myslíte, že by to nedokázal? Jistě by si cestu našel. Vždyť k tomu ani nepotřebuje ústavní úřad. Doživotním lídrem byl Mao Ce-tung (do smrti v roce 1976). A též jeho rival Teng Siao-pching (do smrti v roce 1997). Ten si nakonec vystačil s titulem předsedy čínské bridžové společnosti, a přece měl dohled nad vším, co se v Číně dělo. Si se zařídil jinak. V neděli mu parlament schválil zrušení klauzule omezující počet prezidentských mandátů na dva. Vidíme ukázku ústavnosti s čínskými rysy.

Připomeňme si čínskou debatu o ústavnosti před pěti lety. Základní otázka zněla, zda má být komunistická strana podřízena ústavě (k tomu se klonil i tehdy čerstvý vůdce Si), či zda má stát nad ústavou. Debata se jaksi rozplizla, ale teď vidíme, že soudruh Si nakonec prosadil svou. Může být doživotním vládcem, ale bude to podle pravidel daných ústavou.

Vnucuje se dojem, že ústavnost s čínskými rysy není osamocena. Že i jiné fenomény, pro které má západní tradice stejné názvosloví, ale jiná pravidla, fungují v čínské praxi a s čínskými rysy jinak, než by se mohlo zdát. Třeba akciové společnosti, které přinášejí na Západ tolik kýžený kapitál (ale ne obousměrnou obchodní výměnu). Formálně to bývají akciovky, podobně jako je čínský parlament parlamentem a čínská ústava ústavou. Ale rozhodují v nich akcionáři a správní či dozorčí rady, nebo hlavně vůle mocných v Pekingu? Máme vítat vstup Číny do globalizace, nebo v něm máme vidět spíše výstrahu, že globalizace získává více čínských rysů a pravidel? Odpovědi se začínají upřesňovat právě teď.

LN, 12.3.2018