Kim by musel být blázen, aby se vzdal Bomby

Proč Kim Čong-un tolik děsí svět? Důvodů je dost. Počínaje tím, že je pokládán za šílence, přes fakt, že jeho sokem je Donald Trump, který je pro západní levici také spíše strašákem, až po takové „detaily“, že mezi Pchjongjangem a Washingtonem neexistuje horká linka pro případ průšvihu. Ale pak je tu ještě jeden důvod, o kterém se moc nemluví. Zřejmě proto, že je až nebezpečně racionální.

Přáním celého normálního světa je, aby Pchjongjang jaderně odzbrojil. Ale proč by to Kim dělal? Za poslední čtvrtstoletí byly zaznamenány tři případy států, jež se dobrovolně zřekly zakázaných zbraní či programu jejich vývoje.

První byla Jižní Afrika. Prezident de Klerk 24. března 1993 oznámil světu, že země demontovala svůj jaderný arzenál. Byl to ojedinělý úspěch, ale moc se o něm nemluví, neboť jeho motivace čpí rasismem – aby se Bomba po pádu apartheidu a svobodných volbách nedostala do rukou vlády černé většiny.

Pak Ukrajina. Zřekla se jaderného dědictví po SSSR výměnou za to, že mocnosti zaručí její hranice i suverenitu. Tak pravilo budapešťské memorandum, jež 5. prosince 1994 podepsali lídři Ukrajiny, Ruska, USA a Británie. Výsledek? Když Rusko roku 2014 obsadilo Krym, žádný ručitel nic nepodnikl.

Následovala Libye. Půl roku po invazi do Iráku a pádu Saddáma Husajna, 19. prosince 2003 diktátor Kaddáfí sdělil, že Libye zruší program vývoje zakázaných zbraní. Chtěl si ušetřit osud Saddáma a se Západem spolupracovat. Ale když proti němu vypukla revoluce, Západ ho sám pomohl svrhnout.

Úhrnem. Je Kim Čong-un takový blázen, aby věřil, že když se vzdá Bomby, nic se mu nestane? Kdepak. Takové sliby pokládá nanejvýš za čestné pionýrské.

LN, 11.8.2017