Na Silvestra schválil polský Senát mediální zákon, podle nějž má ředitele veřejnoprávních médií jmenovat ministr státní pokladny. A poté, co prezident nový zákon podepsal, byli také jmenováni.

V Polsku i v mezinárodních organizacích vyvolal tento krok silné znepokojení, týkající se svobody médií. Nutno ovšem podotknout, že proměna veřejnoprávních médií v média „národní“ se teprve chystá, že přijatý zákon představuje jen první, přechodnou etapu.

Na obzoru je takzvaný velký mediální zákon, který předpokládá vznik nové pětičlenné Rady národních médií, jejíž dva členy má jmenovat prezident, dva Sejm, tedy Poslanecká sněmovna, a pátého Senát. Předseda rady pak má jmenovat ředitele národních, tedy fakticky státních médií.

Ne, že by polská veřejnoprávní média změnu nepotřebovala – a teď nemám na mysli změnu politických postojů. V Polsku se beznadějně nedaří vybírat koncesionářské poplatky, takže Polské televizi nezbývá, než soutěžit s privátními televizemi o reklamu.

Právě tenhle problém hodlá připravovaný velký mediální zákon odstranit: reklama se prostě vyřadí a budoucí národní média mají být financována přímo ze státního rozpočtu. Změna politických postojů médií by se s tím pak svezla jaksi automaticky, podle principu „kdo platí, ten diktuje“.

Nepopiratelným faktem však je, že vedení veřejnoprávních médií se již dříve měnilo při každé změně vládní garnitury, jen ne tak nápadně a s takovým halasem. Nejde tedy o něco, s čím by strana Právo a spravedlnost přišla nově.

Je to vleklý polský nešvar a je jistě škoda, že v něm představitelé Práva a spravedlnosti pokračují. Že to nesvědčí svobodě médií, je nabíledni, jen bychom neměli přehlížet, že právě tak, byť zaobaleněji a v rukavičkách, se chovali i jejich předchůdci a oponenti.

Pochopit se dá i to, že konzervativní Právo a spravedlnost, strana, která chce budovat nové Polsko s tradičními hodnotami, chce, aby k tomu přispívala i média. Počíná si přitom nepochybně silácky a ukvapeně, jako ostatně i v jiných věcech, například při volbě ústavních soudců.

Vlastně se dnešní vládní moc chová, jako kdyby před sebou neměla běžné čtyřleté období, ale dobu mnohem kratší, za kterou chce změny stihnout.

A pochopitelně si tím dělá nepřátele v řadách domácích liberálů i v zahraničí. A pochopitelně tím přispívá k rozdělení země na dva nepřátelské tábory.