„Mír na Blízkém východě nastane, až Arabové budou milovat své děti víc než nenávidět Židy.“ To jsou výstižná slova bývalé izraelské premiérky Goldy Meirové.
Kvůli vážným chybám vlády, zpravodajských služeb a armády došlo v Izraeli k bezprecedentnímu teroristickému útoku proti civilistům, jehož důsledkem bylo opětovné rozpoutání bojů. A navzdory výkřikům divochů a nejrůznějších idiotů je třeba tuto válku dovést k vítězství nad terorem. O příměří samozřejmě nelze mluvit. Můžeme mluvit pouze o jediném. O zaručeném ukončení teroru proti Izraeli.
Stejně tak je přirozené, že se tato válečná fronta dělí na dvě části. V první linii - vojenské - IDF jednají a daří se jim. Izraelská armáda vstoupila do Gazy, rozčlenila ji a zabývá se likvidací teroristů. Izrael má na to, aby zničil terorismus v Palestině, ale často mu v tom brání politika.

Smyslem této operace, při níž Izrael na rozdíl od barbarů, kteří mu odporují, obětuje to nejcennější - lidské životy -, je konečné zničení Hamásu. Já nemohu a nemám právo učit IDF (izraelské ozbrojené síly), jak bojovat. Zdá se mi však nezbytné, abychom v zájmu co nejrychlejšího dosažení vítězství nesoustředili svou pozornost na boj ve městě. To je nejtěžší a nejkrvavější způsob boje. Kromě masivních leteckých a dělostřeleckých úderů na infrastrukturu je třeba zvládnout boj v podzemí v tunelech vybudovaných Hamásem. Mám na mysli zorganizování výbuchů uvnitř tunelů ženijními jednotkami IDF za použití výkonné munice. Současné odpálení tohoto druhu munice z několika tunelových vchodů způsobí teroristům značné škody a zároveň odhalí jejich možnosti. Jen to může přimět vedení Hamásu k propuštění rukojmích a jen to může zajistit skutečné vítězství nad terorem.

Kromě toho bych chtěl při pohledu do budoucna říci, že musí být vyloučena jakákoli nedovolená činnost při budování infrastruktury v Gaze a tunely vybudované teroristy musejí být vyhozeny do povětří a následně zatopeny. Nic jiného nemůže z vojenského hlediska zaručit bezpečnost Izraele. Co se týče protistrany, ta je vždy připravena Izrael zničit, ale tuto schopnost naštěstí nemá. Budu rád, když budou má doporučení užitečná pro mou zemi a můj lid.
Důležitá je rovněž podpora Izraele od jeho spojenců, která je na dobré úrovni, a podpora Izraele jeho spojencům, která už na tom tak dobře není.
Při vší důležitosti rozvíjející se operace proti Hamásu v Gaze bychom neměli zapomínat, že hlavní fronta této války je na Ukrajině. A hlavní nepřítel není v Gaze, ale v Rusku.
Z tohoto pohledu se izraelské vedení opět dopouští neomluvitelné chyby, když nevyužívá svých vlastních schopností a schopností židovské diaspory k podpoře Ukrajiny. Bez vojenské porážky Ruska, bez jeho neutralizace jako aktivního sponzora terorismu a teroristického státu, nebude žádné vítězství, ať už bude vypadat jakkoli přesvědčivě, konečné.
A proč to Benjamin Netanjahu nedělá, navzdory podpoře občanské společnosti Izraele Ukrajině, a proč jsou v jeho vládě stále někteří idioti, kteří Izrael diskreditují - to je samostatné téma.

Důležitá je také politika. V této rovině se formuje několik důležitých problémů. Hlavním u nich je budoucnost Gazy. Již 75 let se prosazuje model dvou států. Ten však nefunguje, což se jasně dokázalo před měsícem při teroristickém útoku Hamásu proti Izraeli. Ve skutečnosti nikdo nikdy nebránil vzniku palestinského státu. Nikdo nikdy nebránil vytvoření a rozvoji efektivního hospodářství a sociální sféry v Gaze. Nikdo nikdy nebránil vzniku laureátů Nobelovy ceny v Gaze atd. Nikdo nikdy na Gazu nezaútočil; Izrael totiž učinil mnoho jednostranných ústupků a dokonce v tomto ohnisku barbarství a divošství investoval. Nikdo, dokonce ani sousedé, se netouží starat o divochy z Gazy, kteří trvale oslavují vraždění izraelských občanů a budoucnost svých dětí vidí jako šahídy.
Proto je třeba vytvořit nový model pro Gazu, neboť ten starý se již přežil. Izrael již oznámil, že se o bezpečnostní otázky v Gaze postará sám. Izrael společně s USA zvažuje tři možnosti budoucí správy Gazy. Nejúčinnější varianta však zatím nebyla formulována.
Podle mého názoru je to mezinárodní mandát pro správu Gazy koalicí USA, Izraele a jejich arabských spojenců. Ten by měl zohlednit tyto klíčové faktory:

- Eliminaci Hamásu včetně jeho vůdců. Ultimáta vůdců Hamásu jsou vydíráním a hrozbou nejen pro Izrael, ale pro celou civilizaci včetně arabských zemí.
- Konsolidace finančních prostředků pro pásmo Gazy v rukou koalice a kontrola jejich využití.

- Uvalení sankcí a konfiskace veškerého majetku vůdců Hamásu, včetně. Ti jsou v současnosti dolarovými miliardáři a Hamás je teroristickou organizací. Majetek vůdců Hamásu: Abú Marzúk 3 miliardy dolarů, Cháled Mašál 4 miliardy dolarů, Ismail Haníja 4 miliardy dolarů. Tato opatření by se měla týkat i majetku zesnulého Jasira Arafata. To jsou zdroje pro poválečný rozvoj Gazy. Samotný proces konfiskace těchto „těžce vydělaných“ prostředků“ by byl dobrým faktorem při výchově všech levicových idiotů od Grety Thunbergové, Angeliny Jolie až po úředníky OSN, stejně jako při výchově daňových poplatníků o tom, jak jsou jejich peníze utráceny.
- Vyloučení Ruska a OSN a s nimi spojených organizací a osob (M. Abbás a OOP) z procesu urovnání situace na Blízkém východě jako naprosto škodlivých a zdiskreditovaných aktérů. Nepřímo to potvrzuje na jedné straně nepřítomnost Ruska ve všech dnes navrhovaných formátech a na druhé straně aktivita R. Erdogana, která vychází ani ne tak z jeho antisemitismu, jako spíše z jeho snahy zaujmout v tomto procesu místo Moskvy.

Vážným problémem je současná humanitární situace v Gaze. Ta má samozřejmě k normálu daleko. Ale! Tu však nelze vnímat odděleně od myšlení obyvatel Gazy. Kdo se o to pokouší, měl by se vžít do situace spojeneckých velitelů, kteří v letech 1944-45 rozhodovali o bombardování německých měst a osudu jeho civilního obyvatelstva. Za humanitární situaci v Drážďanech byl tehdy zodpovědný Hitler a nikoliv spojenci. Nyní je za humanitární situaci v Gaze odpovědný Hamás a palestinské obyvatelstvo, které ho podporuje. Situace je v tomto ohledu velmi blízká Rusku, které se snaží z Putina udělat jediného viníka agresi proti Ukrajině. Vinu však nese i ruský lid, který z velké části podporuje jak Putina, tak válku.

Izrael nemusí obětovat životy svých občanů, aby zachránil divochy a udělal víc, než může. Nejúčinější způsob, který může přispět k normalizaci situace v Gaze, je co nejrychlejší likvidace teroristů. Pokud jsou tam civilisté, mohou s tím pomoci. Stejně jako jako okamžitě ukončit nespravedlivou válku může ruský lid. Ale v obou případech takové snahy chybějí.

Zejména v Gaze si lze vzhledem k východní mentalitě a úctě ke starším snadno představit, že by děti a vnuci nevzali do ruky zbraň a nešli zabíjet, kdyby k tomu neměli nesouhlas starší generace. Proti šílenství nelze bojovat inteligencí. S divochy, jakkoli se to někomu nelíbí, lze mluvit pouze jazykem, kterému divoši rozumí a tím je síla.

Dalším problémem je zablokování propagandy Hamásu, na které se vynakládají obrovské částky. Když evropští představitelé deklarují podporu Izraeli a boji proti terorismu, měly by to doprovázet přinejmenším stejné kroky jako sankce proti ruské propagandě. Kromě toho by měla být poskytnuta skutečná podpora těm několika duchovním a politickým vůdcům, kteří se snaží čelit radikálnímu islámu, což je především v zájmu samotných Evropanů.

Důležitým úkolem je postavit před soud všechny osoby odpovědné za teroristické útoky proti Izraeli a jeho občanům a to jasným a jednoznačným způsobem. Izrael již za měsíc války ztratil více než 1 500 svých obyvatel. Škody na izraelském hospodářství již přesáhly 10 miliard dolarů a mohly by dosáhnout 5 % HDP.
Šíří se propagandistický narativ, že cena lidského života je v Izraeli a v Palestině jiná.
Za prvé, na rozdíl od Palestiny je v Izraeli, stejně jako ve zbytku civilizovaného světa, lidský život nejvyšší hodnotou.
Za druhé, HDP na obyvatele v Izraeli se pohybuje kolem 50 000 dolarů, což je druhá nebo třetí nejvyšší hodnota na Blízkém východě, a to navzdory nedostatku přírodních zdrojů. V Gaze je to asi stokrát méně!

Ruský ekonom Sergej Gurjev na základě svého výzkumu dospěl k závěru, že cena lidského života ve Spojených státech se pohybuje v rozmezí 4-15 milionů dolarů. Pokud bychom tento údaj posuzovali pouze prostřednictvím HDP na obyvatele, pak v Izraeli není nižší než 5 milionů dolarů. To je přibližně tolik, kolik průměrný Izraelec vyprodukuje za téměř 50 let produktivního života.
A co pak vyprodukuje průměrný Palestinec z pásma Gazy kromě nenávisti? To je důležité a izraelská vláda by tomu podle mého názoru měla věnovat pozornost. V každém případě existuje precedens související s 11. zářím, existuje fakt teroru, existují teroristické prostředky. Tento druh hodnocení je nejen legitimní a spravedlivý, ale také nesmírně užitečný pro prevenci budoucích teroristických útoků.

autor je ruský podnikatel žijící v České republice, který má rovněž izraelské občanství