Nevšímavost mocných k názorům lidí

Politoložka Alžběta Králová na serveru Seznam.cz analyzovala, proč podle jejího názoru dochází k tak zásadní kvalitativní proměně podstaty a jednotlivých parametrů současné politiky. Nazvala tento proces vzpourou proti stávajícím politickým standardům a zvyklostem.

K této úvaze ji přivedl – s velkou částí akademické i mediální obce – sdílený úžas, jak se mohlo stát, že v průběhu několika málo měsíců jsou tak mnohé, až dosud zdánlivě nehnutelné jistoty v politice jaksi vniveč. Vypočítává se při takové příležitosti brexit, úspěchy Viktora Orbána a polských konzervativců, a samozřejmě jako velké finále vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách.

S tím ruku v ruce jde stále hlasitěji vyslovovaná obava z Marine Le Penové, Geerta Wilderse, Alternativy pro Německo a dalších podobných západoevropských hnutí, která se vymezují vůči dosavadní eurocentristické, či spíše bruselocentristické politice západní levice a středu.

Všichni ti, kdo - podobně jako Králová - kroutí hlavou a nechápou, jak je možné, že se nám před očima tak bleskurychle změnil svět, zřejmě vůbec nevnímali tento svět po mnoho let před oním osudným dneškem. Nevšímali si, jak se prohlubuje propast mezi administrativní ne-politikou eurounijních struktur. Jak se snižovala důvěra v lídry těchto struktur.

Pojem „ovčan“

Jak do čela společného nadstátního útvaru usedali ti, kdo podobně jako Barroso, Prodi, Špidla nebo Tusk fatálně propadli ve své původní domácí politice a nyní nás nadřazeně poučují zpoza bruselského řečniště. Teď už opravdu nejde o nějaké eurobanány a úsporné žárovky a jiné drobné, ale setrvalé byznysy, kterými si unijní byrokraté zpestřovali život.

To jsou jen více či méně banální průměty té nejzákladnější nemoci současné politiky. Totiž naprosté rezignace na skutečnou přesvědčenou podporu obyvatelstva. Vždyť vzpomeňme na události staré necelých 30 let. Také komunisté neprohráli svou vládu proto, že bylo na trhu málo pomerančů a dámských vložek, ale proto, že jim začalo být úplně jedno, co si o tom občan myslí.

Publicista Petr Havlík svého času razil pro tuto situaci pojem „ovčan“. Myslím, že to je přesné. V okamžiku, kdy moc začne rezignovat na názor občana a začne jej považovat jen za jeden kus ve stádu poslušných ovcí, je v koncích. A to je přesně to, co se přihodilo dnešním politickým elitám.

To ony samy svou ignorancí, arogancí a nevšímavostí k názorům a potřebám lidí, z jejichž peněz ostatně samy žijí, nahnaly tyto lidi do náruče Trumpovi či Orbánovi. A stejné takzvané elity budou autory pravděpodobné opakované Zemanovy prezidentury. Protože, řečeno s Alžbětou Královou, „vzpoura trvá“. Na tom žádný politolog se svými moudry nezmění docela nic.