Německá kancléřka Angela Merkelová přijíždí do České republiky v zajímavé době. Krátce poté, co nám několikadenní uzavření ruských ropných kohoutků přiblížilo zahraničněpolitickou realitu, které čelíme.

Až si dupne medvěd

Již Putinovo selektivní přitahování plynového kohoutku, které probíhalo minulou zimu, ukázalo Evropě, jak je její energetická bezpečnost závislá na politických ambicích Kremlu.
Týká se to především zemí ve východní polovině unie: Rusko totiž kryje 40 procent západoevropské spotřeby plynu, ale už 60 % polské, 80 % maďarské, 98 % slovenské; v Pobaltí je to 100 %. A Česko?
Na ruských dodávkách je závislé zhruba ze 70 %.
Není od věci v této souvislosti připomenout, že rozpad Sovětského svazu a následný zmatek Jelcinovy éry jsou už minulostí. Putinovo Rusko se formou vlády a správy země i chováním na mezinárodní scéně postupně vrací do logiky svých dějin. Obrovská a pravděpodobně dlouhodobá konjunktura na trhu energetických a dalších surovin dává této - nerostně nejbohatší zemi světa - mimořádně efektivní prostředky své zahraničněpolitické cíle realizovat.
Prostor mezi Berlínem a Moskvou byl vždy předmětem ruského zájmu a pád komunismu na tom nic nezměnil. Ruská diplomacie se seč může snaží nové demokracie, které se vymanily z ruského vlivu, oddělovat od zbytku EU. Snaha komplikovat vstup pobaltských zemí do schengenského systému, snaha dostat Polsko do konfrontace s Německem kvůli plynovodu pod Baltským mořem či pokus potrestat Bulharsko a Rumunsko za vstup do EU blokádou importu masa, jsou jenom drobné epizody ve srovnání s tím, co nás čeká spolu s posílením ruského vlivu ve světě.

Spoj a nepřipusť diktát

Bude-li EU ve vztahu k Rusku rozdělená a přijme-li Putinův scénář, podle něhož mají členské země soupeřit o přízeň Kremlu, budeme to my, kdo v této hře bude tahat za nejkratší konec.
V našem nejvlastnějším zájmu je co nejvíce zúžit prostor pro ruskou politiku podle schématu "rozděl a panuj". Proto je pro nás tak důležité posílení celkové akceschopnosti Evropské unie, tak aby umožnila jednotné vystupování vůči Rusku ve všech klíčových ekonomických, politických a bezpečnostních otázkách.

Odzbrojit vyděrače

Slovní spojení "energetická bezpečnost" není pouze synonymem pro zajištění dodávek plynu. Z dlouhodobého hlediska se jedná o celkovou bezpečnost a stabilitu střední Evropy.
Proto je naléhavě třeba, aby pro celou unii vznikl jednotný a liberalizovaný trh s plynem. Takový trh, s jedním celoevropským energetickým úřadem, nám zajistí nutnou diverzifikaci zdrojů a Rusku nezbude než vyjednávat o podmínkách dodávek s Evropskou unií jako celkem. Prostor pro politické vydírání jednotlivých zemí pomocí plynového kohoutku by pak zmizel ze dne na den.
Tváří v tvář tomu je velmi zneklidňující koncepční bezradnost naší vlády. Ministr Říman - který se jindy okázale prezentuje jako zastánce volného trhu - v případě energií pouze konstatuje, že trh s energetickými surovinami je pod vlivem politiky a že s tím nic nenaděláme.
Ale můžeme nadělat: právě jednotný trh s jasnými pravidly by tyto, pro nás nejhorší možné, politické vlivy efektivně vytlačil. To bychom ale museli přestat považovat Evropskou unii za dílo Belzebuba a začít místo toho přemýšlet, jak se naše zájmy promítají do reálné evropské politiky.

Co uslyší Merkelová

Angela Merkelová k nám přijíždí nejenom jako představitelka Německa, ale především jako současná nejvyšší představitelka Evropské unie. Uvědomuje si přitom, jak potvrdila i minulý týden v inauguračním projevu v Evropském parlamentu, že úspěch německého předsednictví se bude měřit tím, zda se podaří dostat zpátky na koleje proces vzniku evropské ústavy.
Právě teď tak má naše nová vláda příležitost spojit tento proces s požadavkem na otevření cesty ke společné energetické politice založené na jednotném trhu.
Nerozpozná-li Topolánkův kabinet tuto příležitost a připustí-li, aby návštěvě Merkelové dominovala Klausova protievropská rétorika, nebude to dobré znamení pro českou zahraniční politiku v příštích létech.

V případě plynu jsme dnes ze 70 % závislí na dodávkách z Ruska. Je čas to změnit.

HN, 23.1.2007

Autor, poslanec Evropského parlamentu, je bývalým ministrem zahraničí