Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn před jednáním ministrů zahraničí EU varoval země V4, aby „nezaložily spolek odpadlíků“. Země V4 se scházely před zasedáním ministrů zahraničí EU v Praze spolu s Makedonií a Bulharskem.

Zdá se, že západoevropská politická elita nerada vidí, když se státy bývalé východní Evropy setkávají a koordinují svou politiku. Lucemburský ministr zahraničí však zašel zatím zřejmě nejdále ve výhrůžkách státům V4. Řekl: „Pokud se Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko začnou izolovat, začne se v Bruselu velmi brzy diskutovat o tom, že by všichni, kdo se solidarity dočkali, měli solidaritu také prokazovat, uvedl Asselborn před začátkem pondělního setkání ministrů zahraničí členských zemí evropské osmadvacítky v belgické metropoli. To by podle něj mohlo mít neblahé důsledky.“

Toto prohlášení je určitou variací dřívějších výhrůžek, že by státy odmítající přijmout kvóty na přerozdělování uprchlíků měly být potrestány odebráním části evropských dotací.

Lucemburské stanovisko je o to „zajímavější“, že před časem unikla informace o tom, že státy Beneluxu a Německo připravují něco jako „malý Schengen“, tj. zavedení pohraničních kontrol na svých hranicích s ostatními zeměmi EU.

Jedná-li izolovaně Německo s Francií či Německo s Velkou Británií, Lucembursko mlčí. Dovolí-li si ale jednat státy jako Česko samostatně a koordinují-li svou zahraniční politiku, je to ihned Lucemburskem považováno za „hrozbu“. Tento dvojí metr je jen ukázkou toho, že některé země v rámci EU mohou vše, zatímco jiné nic. To je však z mého pohledu hluboký omyl. Tolik kritizovaná Lisabonská smlouva mimo jiné počítá s tím, že se mohou členské státy EU volně sdružovat do formálních i neformálních koalic podle svých zájmů. Výhružky „izolací“ či „odpadlictvím“ jsou tak nejhorším možným způsobem řešení čehokoliv. Byla to právě západní část Evropy, zejména Německo, které dlouho názory Východoevropanů na migrační krizi bagatelizovalo. Nyní se již i německá, ba i francouzská zahraniční politika mění a bývalé nedotknutelné „zásady“ již nejsou nepřekročitelné. To by se však nestalo bez toho, kdyby země V4 dlouhodobě postoj Německa i Francie nekritizovaly. Výhružky odpadlictvím jsou tak z mého pohledu nejen zbytečné, ale kontraproduktivní.