Letošní první pololetí předsedá Evropské unii Španělsko. Zásluhou španělského Institutu Cervantes v Praze jsme měli možnost setkat se s velvyslancem Španělska Arturo L. Beltránem, bývalým předsedou Evropského parlamentu (1989-92) Enriquem Barónem Crespo a s bývalým. ředitelem Kabinetu místopředsedy čs. vlády pro evropské záležitosti Antonínem Berdychem.

Bylo to velmi užitečné setkání pro obě strany. E. B. Crespo je právníkem a jako politik pracuje ve španělské socialistické straně. V 80. letech za Gonzálesovy vlády byl ministrem dopravy. Lze o něm říci, že jeho charizma je působivé, sympatické. Patří ke generaci, která neúnavně vedla občanskou válku a která skončila nástupem diktátora Francisca Franca; ten – jak známo – vládl až do své smrti v roce 1975. Po celá šedesátá léta Španělé sledovali i obrozenecký proces v naší republice, všechny poznatky a zkušenosti zejména čs. intelektuálů (jak uvedl ve svém vystoupení E. B. Crespo, zejména Václava Havla, Milana Kundery a Miloše Formana, z politiků Alexandra Dubčeka, které osobně poznal) byly nesmírně důležité. Obě země zažívaly diktaturu, v obou zemích se očekával pád komunismu. (Avšak již v dávné historii měly naše země mnoho společného, zejména od 16. století vládu Habsburků.)

Velmi lidnaté Španělsko s více než 46 milióny obyvatel je členem NATO od roku 1982, do Evropské unie vstoupilo v roce 1986 a od roku 1999 je členem eurozóny. Od roku 2002 zavedli ve Španělsku euro, které nahradilo dřívější pesetu a podle vyjádření řečníků, žádný Španěl po pesetě už dnes ani nevzdychne. Španělská ekonomika rychle rostla až do období všeobecné ekonomické a finanční krize v roce 2008. Příznačné pro naše obě země je také velmi silná imigrace obyvatel – do Španělska přibylo velké množství obyvatel z Jižní Ameriky (ze zemí španělsky mluvících), Maroka a také z jihovýchodní Evropy.

Několik poklon na českou adresu na společném setkání rovněž zaznělo. Například v několikamiliónovém Madridu jezdí více českých „škodovek“ než v samotné Praze, nebo že je jistě dobré, když Karel Schwarzenberg je designovaným členem budoucí české vlády, vzniklé z úspěšných voleb, že se podařilo vyřešit mnohdy pro Španěly nepochopitelné problémy s Lisabonskou smlouvou a že Česká republika přes nešťastný zlom ve svém předsednictví zanechala přece jen znatelnou stopu. Také jisté schopnosti ve vyjednávání obtížných záležitostí v energetice a v dodávkách plynu z Ruska nebo vytyčení originálního hesla „Evropa bez bariér“ – to vše bylo přijímáno velmi příznivě. Zejména bude nutné projednávat dosavadní bariéry v mezinárodním obchodě, v transatlantických vztazích a ve vztahu s Čínou, kde se probouzejí sociální síly vyvolávající určitá pnutí ovlivněná vnějšími okolnostmi.

V Evropské unii je nesmírně důležité pokračovat v diskusích, ale zejména odpovídat na některé otázky: Stává se EU běžnou parlamentní demokracií? Je demokratický deficit jen mýtem? Je ekonomická a měnová unie úspěšná? Mají větší vliv zájmy institucí, národních států či evropských stran? Mnoho problémů je spojeno se strukturálními fondy, se společným zemědělstvím, bezpečností a armádou. Evropská unie si už v budoucnu nemůže dovolit další či nové „Řecko“. Naopak sílí tendence k vytvoření silné Evropské banky a k vydávání mezinárodních dluhopisů. Velmi sílí kritika, která se týká nadbytečnosti dvou jednacích center v Bruselu a Štrasburku, s tím spojené vícenáklady na rozsáhlou administrativu Evropské unie.

Pro naši republiku mohou být ku prospěchu naopak zkušenosti Španělska. Jeho království je rozděleno do 17 autonomních společenství a dvou autonomních měst. Ty jsou dále rozděleny do 50 provincií. Král (zde platí systém primogenitury) je hlavou státu, svolává a rozpouští parlament. Má pravomoc schvalovat a vyhlašovat zákony. Parlament je stejně jako u nás dvoukomorový, výkonná a nařizovací moc je svěřena vládě, která má svůj poradní orgán – Státní radu. Studovat španělské poměry se snaží umožnit všemi prostředky zmíněný Institut Cervantes, založený v roce 1991, přičemž pražské jeho sídlo funguje od září 2005. Jistě v prvopočátcích má bezesporu význam výuka španělštiny jako světového jazyka. Jsou zde však soustřeďovány bohaté bibliografické fondy, nesmírně cenné jsou kulturní pořady pro vzájemné porozumění a jako zdroj dalších inspirací, kdy se zde mohou setkávat všechny umělecké a akademické discipliny.

Současný velvyslanec Španělska A. L. Beltrán říká, že na jedné straně vidíme evropskou tvář, odrážející bohaté dědictví našich národů a soudobá témata Evropské unie s klíčovými otázkami. Podle něj mezi ně patří zejména rovnost příležitostí či pozice Evropy jako globálního a solidárního aktéra. Nemenší význam má česko-španělský bilaterální rozměr, hledání dialogu mezi oběma kulturami na základě naší společné evropské identity a spolupráce mezi těmi, kdo se v našich zemích snaží vytvářet a šířit kulturu, podporovat vědu a vzdělání.

.