Příliš velká sousta pro Brusel

Vůdcové zemí EU se právě zabývají osudem Řecka a řešením imigrační krize. Přitom Řecko už dávno zbankrotovalo a „jenom“ o tom neví. Imigrace pak stahuje dolů celou EU.

Jednání o řeckém dluhu a „reformách“ se stále k ničemu nedobrala. Dokonce si náš prezident Miloš Zeman vzpomněl na svou bývalou profesi prognostika a tipuje, že s více než padesátiprocentní pravděpodobností Řecko eurozónu opustí. Podle Zemana by to byl „dobrý příklad“ proto, že by znesnadnil argumentaci odpůrcům eura, kteří právě nyní poukazují na to, že bychom v případě přijetí eura mohli spadnout do povinnosti platit řecké dluhy. Pokud by Řecko z eurozóny vystoupilo, tento argument by „padl“.

O tom, že se Miloš Zeman pohybuje ve velmi rozbouřeném prostředí, svědčí zejména úvahy některých ekonomů, kteří připouštějí, že by i řecký bankrot nemusel být vůbec doprovázen odchodem Řecka z eurozóny. Takže by to byla ještě větší „bramboračka“ než dnes a k žádnému oslabení argumentů odpůrců přistoupení Česka k euru by nedošlo.

Zcela obdobně se vyvíjí i situace kolem masové imigrace do Evropy z válkou a bídou postižených zemí Asie a Afriky. Vedou se jednání o „přerozdělování“ uprchlíků pomocí kvót. Česká vláda i další evropské vlády s plánem přerozdělování pomocí kvót nesouhlasí a česká vláda razí svou vlastní imigrační politiku. Je připravena přijmout „dobrovolně“ několik set uprchlíků s tím, že právě vláda bude mít v této otázce konečné slovo a nikoli rozhodnutí přijatá na celoevropské úrovni. Bude velmi zajímavé porovnat výsledky evropského summitu o uprchlících se stanoviskem české vlády. Problémem naší vlády je však to, že ani její vcelku velmi rozumně znějící návrh nic zásadního z evropského pohledu neřeší a česká veřejnost ani tento velmi umírněný návrh ve své většině nepřijala. Současná situace kolem uprchlíků je z pohledu naší i evropské veřejnosti neudržitelná a stále výrazněji se prosazují politické směry, které si do svého programu dávají zákaz imigrace. V případě Česka se tak pod petici hnutí Islám v Česku nechceme, podepsalo během krátké chvíle více než sto tisíc lidí, petice na podporu diferencovaného přístupu k imigraci pouze několik tisíc.

Přitom je naprosto zřejmé, že zatímco Řecko se může „řešit-neřešit“ celé měsíce a roky, imigrační krize je natolik akutní a aktuální, že ji nelze odkládat s tím, že „vyhnije“. Nejenže „nevyhnije“, ale tradiční politické strany na této otázce mohou poztrácet důvěru voličů a propadnout ve volbách podobně, jako se to stalo desítky let vládnoucím partajím v Řecku. Bude-li proto pokračovat v této záležitosti neefektivní diskutování, zatímco se budou plnit sběrné tábory v Itálii a Řecku, situace může eskalovat a realita si prostě nějakou zásadní akci vynutí. A že taková akce bude tvrdě protiimigrační, se dá velmi dobře předvídat. Nic jiného totiž nebude na výběr.