V souvislosti s evropskou migrační krizí si můžeme v poslední době všimnout dvou velmi nebezpečných interpretačních, respektive dezinterpretačních tendencí, které přicházejí zejména od liberálně progresivních levicových politiků a komentátorů. První zavádějící interpretací je snaha porovnat počet příchozích migrantů do Evropy dnes a v roce 2015 (vrchol migrační krize) a navodit atmosféru, že je po problému a vše se vyřešilo, neboť dnešní počet migrantů představuje jen zlomek počtu příchozích z roku 2015.

Je to absurdní argument. I kdyby do Evropy už nevstoupil byť jediný migrant z jiného civilizačního okruhu a kultury, starý kontinent si dozajista na několik budoucích generací vyrobil neuvěřitelně složitý ekonomický, sociální, společenský a bezpečnostní problém, přesněji řečeno katastrofu.

Náklady integrace migrantů budou obrovské a vůbec nepůjde jen o ty čistě ekonomické či finančně vyjádřené. Koneckonců důsledky ideologie multikulturalismu můžeme vidět i u mnohem dřívějších, řízenějších a menších migračních vln do evropských západních „postkoloniálních“ zemí. Vznikají ghetta, no-go zóny a druhé či třetí generace migrantů neumějí ani jazyk země, ve které se rodičům, původním příchozím, narodily. To je již dnes realitou řady evropských metropolí.

Už si nepamatujeme hořící předměstí Paříže před pár lety? Je navýsost naivní si myslet, že integrace mnohem většího počtu nových migrantů by mohla dopadnout lépe. Problém masové migrace tedy nezanikl poklesem počtu příchozích do Evropy, naopak většinu tragických důsledků tohoto sociálního experimentu teprve poneseme.

Viník zachráncem

Druhou nebezpečnou tendencí je snaha učinit z viníků masové migrační krize do Evropy zachránce, kteří naopak k řešení migrační vlny přispěli. Někteří dokonce tvrdí, že masová migrace se zvládla díky společnému postupu EU (naposledy Jan Farský v Otázkách Václava Moravce). Rakouský kancléř Sebastian Kurz, italský ministr vnitra Matteo Salvini a maďarský premiér Viktor Orbán na pokles příchozích migrantů prý vliv neměli, neboť první dva jmenovaní se ujali svých exekutivních funkcí nedávno, tedy v době, kdy je počet příchozích migrantů razantně nižší než v roce 2015.

A naopak německá kancléřka Angela Merkelová podle těchto interpretací není viníkem, neboť prý své známé „wir schaffen das“ pronesla v srpnu 2015, tedy až řadu měsíců po nástupu rostoucího trendu migrační vlny. V obou těchto tvrzeních jde o neuvěřitelně lživou manipulaci s čerstvými dějinami. Angela Merkelová, a abychom k ní byli spravedliví, tak spolu s ní i většina západoevropské politické elity, dlouhá léta vyznávala a praktikovala ideologii multikulturalismu.

Její (jejich) postoje otevřely dveře dřímajícímu potenciálu migrace, který tu existoval vždy, protože zkrátka existují regiony a země, kde se dlouhodobě žije neskonale hůře než v Evropě. Dokud byly tyto dveře uzavřené, respektive „jen“ polootevřené, tak byl migrační problém Evropy mnohem menší. Až v souvislosti s politickým nástupem generace liberálních progresivistů, vyrostlých na idejích revolucionářů z pařížských barikád konce 60. let minulého století, všech těch zelených a jinak barevných obhájců multikulturalismu, se dveře masové migraci otevřely naplno.

V tomto smyslu je zmíněné prohlášení Merkelové druhotné, jakkoliv bylo šílené a namotivovalo další davy migrantů a na nich a jejich utrpení se přiživujících převaděčů k podniknutí dalších plaveb směrem k evropským břehům. Angela Merkelová ani Evropská unie jako taková nikdy masovou migraci neodsoudily a nebojují proti ní, neb nikdy zcela víru v multikulturalismus neztratily. Jejich snahou je maximálně z nynější nelegální migrace právními cestami učinit migraci legální.

S Orbánem v zádech

Byla to právě politika Viktora Orbána a nástup politiků typu Sebastiana Kurze a Mattea Salviniho, myšleno obecně na politické hřiště, nikoliv nutně do exekutivních pozic, jež některé zastánce bezbřehé migrace do Evropy z politických pozic odstavily či je donutily jejich plány revidovat.

Začala by se Angela Merkelová chovat racionálněji, kdyby jí nerostla stále silnější konkurence v podobě protiimigrační strany Alternativa pro Německo? Skutečně má Sebastian Kurz na domácí a evropskou politiku vliv až ode dne, kdy se stal rakouským kancléřem, nebo ho již měl dříve jako ministr zahraničí rakouské vlády? Skutečně se Matteo Salvini objevil v Itálii až v den voleb, nebo jeho zvolení předcházela formulace a obhajoba politiky opačné vůči doposud dominující vítačské politice jeho konkurentů?

Odpovědi jsou natolik zřejmé, že je na pováženou, jak může mít někdo odvahu k tak nebezpečné manipulaci s nedávnými událostmi, jejichž tragické důsledky v plné šíři začne Evropa teprve konzumovat. Nebýt politiků, jako je premiér Orbán, kancléř Kurz či ministr vnitra Salvini a jim podobných, masová migrace do Evropy by pokračovala dodnes.

Autor je místopředseda poslaneckého klubu ODS

MfD, 20.10.2018