Nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují, že Češi jsou velice skeptičtí k tomu, že mohou ovlivnit chod Evropské unie. Dle komentátora MF Dnes Martina Komárka je to nedůvěrou Čechů v politiku obecně. Je tomu opravdu tak?

Musíme připustit, že zde jistá korelace mezi těmito dvěma fenomény existuje, avšak uvědomme si, že zde působí řada dalších faktorů. Po mém soudu je hlavním problémem ve vztahu k nedůvěře v EU tzv. demokratický deficit, pod nímž si však každý může představit řadu jevů. Demokratický deficit EU bývá kritizován jak ze strany tzv. eurooptimistů, tak ze strany euroskeptiků. Pokud by měla Unie dle představ eurooptimistů fungovat jako jeden stát, měla by mít tradiční oddělení mocí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, avšak Unie takto nefunguje. Evropský parlament, který by měl vykonávat funkci zákonodárnou, nemůže např. rozhodovat o téměř polovině rozpočtu EU, protože Společná zemědělská politika je vyjmuta z jeho agendy. Taktéž nemůže rozhodovat o valné většině legislativních aktů, protože o nich rozhoduje Rada EU, složená z ministrů jednotlivých států, představitelů výkonné moci. V případě Rady tak vidíme nepřípustné vměšování moci výkonné do moci zákonodárné. Dalším problémem je, že členové Rady jako ministři mají řadu povinností ve svých zemích a na místo nich zde v zastoupení funguje stálý výbor úředníků tzv. COREPER, jehož působením se moc předává do rukou byrokratů. Komise, jako "vláda" EU by podle tradičních demokratických měřítek měla mít většinu v Parlamentu a být složena ze zástupců strany či koalice, která vyhraje v evropských volbách, ale tak tomu také není, neboť každá země má svého komisaře jmenovaného národní vládou.

Euroskeptici a eurorealisté ale tvrdí, že problém demokratického deficitu spočívá úplně v něčem jiném. Demokracie jako taková totiž znamená vládu lidu. Avšak jak může fungovat demokracie na evropské úrovni, pokud zde neexistuje evropský lid a evropská veřejnost? Dívají se obyvatelé evropských států na evropské televizní noviny? Čtou celoevropský deník? Existuje zde společný evropský jazyk, společně interpretovaná historie, společná tradice, společné hodnoty, solidarita a společný zájem? Odpověď musí znít, že nikoliv. Lidé si ráno koupí Lidové noviny nebo Mladou frontu, večer se podívají na zprávy na Nově nebo na Primě. Jednoduše je zajímá to, co se děje doma, a ne někde ve vzdáleném "Bruselu", kde sídlí úředníci, které nikdo nevolí, kde sedí komisaři, které nikdo nezná a kde zasedá Evropský parlament, který je volen při minimální účasti voličů. Stále zde také existují velice rozdílné zájmy jednotlivých národů, což se ukázalo např. při krachu euroústavy nebo při vyjednávání o evropském rozpočtu. Argumenty eurooptimistů, že euroústava nebyla přijata kvůli domácím tématům a v každé zemi z rozličných důvodů, přece dávají za pravdu těm, kteří tvrdí, že obyvatelé evropských států stále především zajímá dění, které se týká jejich osudu v národních státech.

Tvrzení o tom, že např. Evropský parlament je volen "demokraticky", je naprosto liché, protože EP je pouze konglomerát poslanců z jednotlivých národních států, kteří získávají hlasy podle toho, jakou popularitu mají doma. Sčítání hlasů je potom jenom sčítáním jablek a hrušek a jednotlivé národní delegace jak v Parlamentu, tak i v Radě mohou být prostě a brutálně přehlasovány.

Mají tedy Češi pravdu, když se domnívají, že toho v Evropské unii mnoho neovlivníme? Unie rozhoduje zhruba o 60% naší legislativy, která platí v naší zemi. My můžeme chod EU ovlivňovat našimi 3,7% v Radě. Čeští občané si to snad umí spočítat.

Zbývá ještě jedna otázka: měl by český řezník skrze své zástupce v EU rozhodovat o tom, kolik ryb může ulovit portugalský rybář a měl by švédský elektrikář rozhodovat o tom, kolik může český zemědělec vypěstovat cukrové řepy? Ať si každý odpoví sám.

Autor je šéfredaktorem EU.ePortal.cz

článek vyšel v časopise 51 pro č.2/2006