Mohl bych navázat na čtvrteční diskusi na ČT24 ohledně uprchlíků z Afriky a Sýrie, ale celá záležitost je mnohem širší, než určuje jedna diskuse. Nicméně i z ní, ale hlavně z celé kauzy, jak je podávána sdělovacími prostředky, lze pozorovat v pozadí jakousi nelogičnost danou zřejmě multikulturními záměry EU.

O některých tématech se nesmí mluvit a účastníci diskuse je nezodpovídají. Pouze mezi slovy se dovídáme, že syrské křesťany nelze upřednostňovat před muslimy. Proč? Nevíme, je to zřejmě někde shora dané multikulturalistické zadání. Syrští křesťané se už dávno stěhují do latinskoamerických států, kde mají přednost. Před muslimy se tyto státy mohou bránit proto, že jsou to prostě samostatné státy a ne vazalové EU.

Odněkud z EU se projevuje tlak, aby se uprchlíci z Afriky a ze Sýrie stěhovali do EU. Jiné řešení se odmítá, přestože naše vláda se o ně snaží, a asi se dočkáme toho, že se vláda bude muset se podřídit záměrům EU. Jiných řešení je ovšem na stole hned několik. Především je nutno rozdělit problémy na Afričany a Syřany, jak bych si dovolil zjednodušeně nazvat tyto zcela rozdílné skupiny uprchlíků.

Předem vnucené řešení afrických uprchlíků

Afričané utíkají ze svých přelidněných a bídných zemí stižených nemocemi a hladem. Uprchlíci nejsou úplně chudí lidé. Obvykle dají převaděčům celý svůj majetek, který by se jinak mohl využít k prosperitě země. Ale oni jej dají podvodníkům, kteří jim slibují zářné zítřky v Evropě ještě barvitěji, než nám je kdysi slibovali komunisté v jejich mystickém komunistickém ráji.

Útěk této střední třídy poměry v Africe jen zhoršuje, jejich přijímání neprospívá domácím zemím, především proto, že kapitál se dostává do rukou podvodníků a země ztrácí vrstvu schopných lidí střední třídy. Úplný žebrák se na cestu nevydá, ten, který se jí odváží, musí mít peníze a žebrákem se stává až na konci, když je vyplaven na břeh Itálie, úplně okraden o všechno. Někdy i o život, protože ten sám o sobě pro převaděče na konci cesty už cenu nemá.

Počet uprchlíků se zvyšuje, což je opět mylně vykládáno jako zvyšující se utrpení těchto lidí v mateřské zemi a nutností jim neodkladně pomoci. Přitom jsou poměry v Africe stabilní, tedy stále stejně špatné, dokonce bych řekl, že v některých aspektech se spíše zlepšující. Zvyšující se počet převáděných je dán snadností okrádání a tím nelegitimního výdělku převaděčů, jejich stále účinnější propagandě v mateřských zemích a prostě celému fenoménu tohoto úspěšného „podnikání“. Čím více převaděči převedou ubožáků do Evropy, tím více dostanou peněz a tím více si mohou dovolit propagandu, aby získali další „klienty“. Prostě je to prosperující obchod s lidským neštěstím, stále se navyšující a v podstatě nemající konce. Zvyšující se počet uprchlíků je dán zvyšujícími se výdělky převaděčů na propagandu.

EU podporuje tento obchod s „lidským masem“ tím, že uprchlíky přijímá a nevrací a že netrestá převaděče jako podvodníky. Pokud by se nějaký reprezentativní vzorek uprchlíků vrátil, byl by to neúspěch převaděčů, navíc by vyšly najevo jejich praktiky a tím samozřejmě by tento obchod dostal ránu, která by mohla být i smrtelná.

Přijímání uprchlíků je předem předepsaný recept. Evropa prý bude v budoucnosti potřebovat lidi, aby nahradila úbytek vymíráním, ale i jinak prý je míšení ras přínosné. To je ovšem jen ideologický blábol. Evropa má v současné době miliony nezaměstnaných, není v situaci padesátých let, kdy potřebovala přistěhovalce. Co bude v budoucnosti, odhadovat nelze, růst produktivity práce třeba vůbec nebude potřebovat pracovní síly. K míšení ras může docházet i tak a to zcela přirozeně, a pokud by náhodu nějaké pracovní síly byly v Evropě zapotřebí, velmi snadno je pracovní agentury kdekoliv v zaostalém světě najdou a to i dokonce podle profesí, které jsou zapotřebí.

Navíc jsou tu dva nepřehlédnutelné záporné aspekty: 1/ Naprostá většina uprchlíků jsou muži. Přijetí může způsobit napětí ve společnosti a různé rasové bouře. 2/ Fenomén převádění má nezastavitelně vzestupnou tendenci bez šance samovolné saturace. To se budou přijímat miliony a miliony ročně? Co bude poté, když se možnosti evropských zemí naplní a v Africe se zvedne tímto přijímáním povzbuzená obrovská vlna vydávající se na pochod „do ráje“?

Myslím si, že EU dělá to co vždy: ustupuje problémům a neřeší je. Raději nachází pro ně nějaké ideologické vysvětlení, které je obvykle naprosto mimo normální soudnost.

Záměrné nepochopení syrského problému

Syrský problém je dán vojenským konfliktem. Stěhování Syřanů do Evropy je opět jen ideologické zadání. Je to naprostý nesmysl. Po ukončení konfliktu budou tito lidé zapotřebí doma k obnově země. Navíc se nejedná o zaostalé státy, mají ropu a jiné suroviny, před válkou byly přiměřeně vyspělé. Jde tedy jen o přechodné umístění uprchlíků. Logicky je to nejlépe co nejblíže jejich zemi. Tam by měli mít v uprchlických táborech co největší pomoc. Vím, že třeba v Libanonu je to problém, ale co dělá třeba Saudská Arábie a jiné vyspělé státy regionu? Je snad jen na Evropě celou záležitost řešit? Proč by tedy Evropa nemohla řešit záležitost křesťanů a arabské státy muslimů? Co tomu vadí? Jen ideologie? Není už na čase se zbavit nesmyslů multi-kulti?

Ano, je tu nezanedbatelný bezpečnostní problém. Uprchlíci v Evropě mohou být skrytými teroristy nebo prostě jakýmsi substrátem k najímání teroristů. Přitom si nezakrývejme základní skutečnost a nazývejme konečně věci pravými jmény: Teroristé se budou především rekrutovat z muslimů. Tou esencí terorismu je bída a náboženské přesvědčení, které v případě islámu se nevyhýbá násilí v šíření a obhajobě víry. I mírný otec muslim, když jeho dcera zhřeší s jinověrcem, vezme kinžál a zabije je oba. Když někdo pohaní Proroka, udělá věřící muslim totéž. Tak mu velí víra a ta je nadevším.

Pohádky o hodných muslimech si nechme jen pro ty, kteří jsou od nás daleko, žijí ve svém prostředí pohádek tisíce a jedné noci, a podle svých tradic nás přátelsky přijímají jako hosty. U nás tyto pohádky jsou jen ideologickou součástí šíření islámu, umírněné větve tzv. džihádu, kterým multi-kulti rádi věří ve své ideologické zaslepenosti a úhybné zbabělosti. To, že každé nelegitimní úsilí má vždy svoji extrémní a mírnou tvář je součástí obecně známé taktiky, vždyť i estébáci byli vždy dva, jeden zlý, který obviněného bil a druhý hodný, který mu utírat krev a domlouval mu, aby se přiznal. Každé mafiánské vyhrožování je nejprve mírné.

Závěr:

Vláda se přirozeným způsobem brání nátlakům EU a bojuje za nás a naši budoucnost. V těchto věcech bychom ji měli podpořit. Zda budeme muset ustoupit nebo ne, bude testem naší samostatnosti a možnosti ještě řešit svoje problémy sami. To neznamená nepomáhat jiným evropským zemím majícím problémy s uprchlíky, nepomáhat chudým zemím zbohatnout. Ale je zapotřebí to dělat způsobem, který je produktivní pro nás a zároveň skutečně slouží potřebným. Tím je především pomoc na místě, kde problémy vznikají.