Vláda zatroubila do boje a s halasem schválila protikorupční balíček. Zakalený rybník rozdělování státních peněz by měli vyčistit tvrdší tresty, nově zřízené soudy, informační telefonní linka nebo třeba protikorupční agenti. Pokud totiž srovnáme Českou republiku se zbytkem Evropy, je zjevné, že máme co dohánět.

Česko s přehledem drtí Albánii, těsný náskok si pak ale drží už jen před Litvou, Srbskem a Černou horou. Nejde o sport, čtvrtou nejhorší pozici z bývalého komunistického bloku zaujímáme v míře korupce při zadávání veřejných zakázek. Z čím dál větší dálky nám mávají i země jako Ukrajina, Gruzie nebo Turecko, už vůbec nemluvě o starých členských státech Evropské unie. I když i zde má přidělování tendrů do panenské čistoty leckdy pořádně daleko.

Spolehlivé údaje pro nové členské země dosud nejsou dostupné, představu o finančním objemu veřejných zakázek v EU je ale možné získat z čísel platných pro patnáctku starých zemí. Tam v roce 2002 tvořily tyto zakázky 16,3% HDP Unie, v absolutních číslech 1500 miliard euro. Jde tedy o pořádný krajíc, ze kterého si ukousnou nejen nejschopnější, ale také ti „nejšikovnější“, kteří vědí, komu kolik dát stranou.

Když staví i mafie

Dodnes je například v Německu symbolem korupce při zadávání veřejných zakázek kauza lokální frakce SPD v Kolíně nad Rýnem. Čilá spolupráce tamních radních a takřka dvou desítek hlavně stavebních firem pomohla stranické kase k asi 424 tisícům eur a podnikatelům k řadě důležitých zakázek. Korupční skandál vyústil v přijetí zákona, podle kterého se nesmí firma, která nabídla úplatek, další tři roky účastnit žádného výběrového řízení.

Extrémní situaci zase zažila Itálie, jejíž justice před několika lety dokonce zabavila sedmikilometrový úsek dálnice. Celou stavbu totiž řídil tým složený ze zástupců státní firmy Anas, tří stavebních společností a také představitelů čtyř mafiánských rodin. Zisk byl v tomto případě tvořen také levnými nekvalitními materiály, nad jejichž použitím přimhouřily oči podplacené dozorčí orgány.

EU v první protikorupční linii

Vzhledem k tomu, že v rámci Evropské unie mohou o státní zakázky soutěžit firmy bez ohledu na zemi původu, do boje proti korupci se stále intenzivněji zapojuje i Brusel. Ten se nejprve počátkem tisíciletí pokusil dát do pořádku poměrně tristní situaci v začleňování unijní legislativy do právních řádů jednotlivých zemí. V roce 2003 proto podal k Evropskému soudnímu dvoru stížnost proti sedmi z patnácti členských států, u kterých konstatoval dlouhodobé vážné problémy. Francie tak musela vysvětlovat nedostatky v legislativě týkající se velkých stavebních projektů, Španělsko normy pro tendry na zdravotnické služby a třeba Portugalsko zase nejasné podmínky pro odvolání neúspěšných žadatelů.

Stálý tlak unijních orgánů vyústil v roce 2004 v přijetí dvou nových směrnic (2004/18/EC a 2004/17/EC), které nejen nahrazovaly dosavadní pravidla a zjednodušovaly celý systém, ale také jej připravovaly na fungování v novém tisíciletí. Proto je v nich kladen velký důraz na možnost elektronického zadávání soutěžních zakázek. Mimo to upravují finanční limity, po jejichž překročení je nutné publikovat výběrové řízení na připravovaný tendr v Úředním věstníku EU, určují nové procedury pro jejich zadávání a obecně zefektivňují celý proces administrace veřejných zakázek.

A přestože měly být obě nové normy do práva jednotlivých států začleněny nejpozději v únoru 2006, znovu má část zemí zpoždění. Mimo jiné i Česká republika, která potřebný zákon přijala až 1. července tohoto roku.

Pořádně šponujte ceny, platí to stát!

Kromě toho, že korupce zásadním způsobem zvýhodňuje úplatkáře oproti slušným a schopným firmám, také jednotlivé veřejné zakázky prodražuje. Podle Transparency International jen v České republice přišli daňoví poplatníci v roce 2004 díky málo průhlednému systému zadávání tendrů o více než třicet miliard korun.

A ještě jedna špatná zpráva. Podle údajů Světové banky patří Česko k těm zemím v regionu, ve kterých se úroveň korupce v posledních letech zvyšuje.

Iniciativa ministra Ivana Langera tedy rozhodně směřuje správným směrem. Na její výsledky si ale budeme muset počkat.

GRAF: Korupce při veřejných zakázkách 2002 – 2005

Graf zobrazuje procento firem, které podle svého vyjádření musí pro získání veřejné zakázky častěji sahat k úplatkům. Šipky zobrazují nárůst/pokles tohoto procenta v posledních třech letech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: World Bank: Anticorruption in Transition 3-Who is Succeeding … And Why?