Je to v Bruselu už taková pěkná prvolistopadová tradice. Nastoupí nová Evropská komise a komisaři hrají s voliči “oko bere”. Kdo přesněji trefí, kolik je v Komisi komunistů, vyhrává.

Když jsme vstoupili do Evropské unie v roce 2004, vlády se ujala Barrosova první Komise. V ní účinkoval např. usvědčený defraudant Jacques Barrot, ale mimo něj byli členy Komise Siim Kallas z Estonska, bývalý člen Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. László Kovács z Maďarska, velký přítel diktátora Kadára a člen ÚV Komunistické strany Maďarska. Česká republika ke svojí ostudě do této Komise poslala Pavla Teličku, režimního oportunistu, který v 21 letech vstoupil do KSČ. Předseda Barroso sám pak byl v mládípřesvědčeným obdivovatelem předsedy Mao Ce-tunga.

Nigel Farage tehdejší Komisi ohodnotil těmito slovy:

Druhá Barrosova Komise pak připomínala spíše politbyro Sovětského svazu. Opět vedená maoistou Barrosem, komunistický aparátčík Kallas se stal místopředsedou této Komise, další místopředsedkyní se stala Cathy Ashtonová, která působila v Kampani za nukleární odzbrojování, jež brala dary od Komunistické strany Velké Británie. Česká republika nominovala absolventa KGBáckého Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a člena KSČ Štefana Füleho a Slovensko nominovalo jeho spolužáka Maroše Šefčoviče.

Mohli bychom obě uplynulé Komise rozebírat ještě podrobněji, ale komunisté nemusí tesknit po loňských snězích. I nová Junckerova Komise je dostatečně bohatá na komunistické kádry. Vezměme je jednoho po druhém.

Místopředsedové Evropské komise:

Federica Mogherini (Itálie — nahrazuje baronku Ashtonovou na pozici Vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku): Členka Italské komunistické federace mladých od roku 1988. Poté, co byla Komunistická strana Itálie přetransformována do “Nové demokratické levice” v roce 1991 a poté do Demokratické strany, strávila celou svoji kariéru v těchto následnických stranách.

Kristina Georgieva (Bulharsko, EPP): Její životopis popisuje její akademickou kariéru jako profesorku ekonomii na “Univerzitě národní a světové ekonomiky” v Sofii v letech 1977–1993, ale nezmiňuje, že po většinu této doby byla tato univerzita známa jako “Vyšší institut ekonomie Karla Marxe” (mezi lety 1953 a 1990). V letech 1987–1988 působila jako výzkumník na London School of Economics, což značí, že jí Strana velmi důvěřovala.

Andrus Ansip (Estonsko) byl šéfem organizační složky okresního výboru v Komunistické straně Estonska mezi lety 1986 a 1988. Nebyl to pouze člen komunistické strany, ale aparátčík na plný úvazek.http://www.reform.ee/en/chairman

Maroš Šefčovič (Slovensko) je bývalý člen Komunistické strany československa a jak už bylo zmíněno výše, studentem Moskevského Státního institutu mezinárodních vztahů (o kterém se ví, že ho prakticky řídila KGB) mezi lety 1985 a 1990

Další komisaři:

Neven Mimica (Chorvatsko) byl vysoko postaveným aparátčíkem v oblasti zahraničního obchodu v komunistické Jugoslávii. Richard Kay píše v Daily Mail 10. června 2013:

“V roce 1977 se Mimica přidal do ASTRA, jugoslávské firmy pro zahraniční obchod, o které si mnozí myslí, že šlo o hnízdo bělehradských špiónů. Potom přišel Výbor socialistické republiky Chorvatsko pro mezinárodní vztahy, kde vyrostl do pozice “Soudruh místopředseda”. V roce 1987 se stal obchodním atašé na jugoslávské ambasádě v Káhiře, kde byl popsán coby “pilný” služebník komunistického režimu.”

Pierre Moscovici (Francie) je bývalý člen trockistické “Revoluční komunistické ligy” (Ligue communiste révolutionnaire), odkud přestoupil do Socialistické strany v roce 1984. (viz)

Gerard Batten, europoslanec za UKIP, k tomu říká: “Silné zastoupení bývalých komunistů se už v Evropské komisi stalo tradicí. Podle všeho je kvalifikace v anti-demokratickém vládnutí něco, co EU u těchto lidí považuje jak za úctyhodné, tak za užitečné.”

Převzato z Mmister.com se souhlasem autora.
Autor je šéfredaktor webu Euroseptik.cz a časopisu Laissez Faire