Čtvrtek 3. října 2024, svátek má Bohumil

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

EVROPA: Brusel velí „Kupředu, levá!“

Evropská komise 26. dubna představila návrh tzv. Evropského pilíře sociálních práv, doprovázený balíčkem navazujících iniciativ a Diskusním dokumentem o sociálním rozměru EU. Těmito opatřeními míní „vytvořit spravedlivější Evropu a posílit její sociální rozměr“. Bez ohledu na pokračující migrační invazi, chronickou krizi eurozóny i nastávající brexit a v situaci, kdy nebyla nijak ukončena diskuse o budoucnosti EU 27 na podkladě Bílé knihy z 1. března, Brusel přikládá do kotle unijního Titaniku další mohutné poleno.

„My musíme vidět dál“

Téma expanze činnosti EU v oblasti sociální politiky se vine za Junckerovou Komisí od samého počátku.

O „evropském pilíři sociálních práv“ se předseda Juncker neurčitě zmiňoval už ve svém prvním poselství o stavu unie 9. září 2015 s tím, že tento by měl „doplňovat to, čeho jsme již společně dosáhli v oblasti ochrany pracovníků v EU“, „zohlední měnící se realitu evropských společností a světa práce“ a „může sloužit jako kompas pro obnovenou konvergenci v rámci eurozóny“.

Na sjezdu Evropské odborové konfederace v Paříži 29. září 2015 se Juncker rozhovořil o tom, že je třeba „dokončit sociální rozměr Evropy, který je žalostně a chudě vybaven“. Unie prý musí přijít s „dávkou zdravého rozumu“ v sociální oblasti, protože „zdravý rozum je v Evropě rozdělen velmi nerovnoměrně“. V této souvislosti slíbil, že Komise předloží „pilíř minimálních sociálních práv, sanitární kordon, který obepne trh práce, aby ho lépe chránil“, pilíř, který určí laťku, pod kterou nelze jít, a který přinese konvergenci sociálních standardů. Řekl také, že je třeba zajistit, „aby sociálně-tržní hospodářství zůstalo způsobem organizace našich společností, který nemůže být zpochybňován“. Kritizoval uskutečněné kroky členských států k uvolnění pracovněprávní regulace v době finanční a hospodářské krize: „Ta divoká vůle všechno dělat flexibilnější, ta chuť zavádět flexibilitu bezmezně a bezohledně, to všechno musí skončit, protože jsme viděli, kam nás nedostatek pravidel zavedl: zavedl nás do chaosu...“ Juncker také volal po posílení, respektive renesanci role odborů v „evropském sociálním dialogu“. Závěrem prohlásil: „Nesmíme následovat ty, jejichž představivost se zastavuje v půli krátkodobého horizontu. Musíme následovat ty, kteří se snaží hledět dál. Hledět dál, ano, nevzdávat se, nedávat ruce vzhůru. Musíme mít v Evropě i v soukromém životě odhodlání a trpělivost, jež si žádají velké ambice a velké cesty.“ – Pro to hledění do dáli i pro potřebu posilování odborů jsem si hned vzpomněl na postavu ředitele Dlaska z filmu Vážení přátelé, ano (1989), který všude deklamoval ideologické fráze ze stranických školení. Na jednom místě říká: „My musíme vidět dál. Naší povinností je naopak vidět věci v souvislostech a posilovat vliv odborů.“ Jak je zřejmé, uvažování a dikce někdejších československých a dnešních unijních soudruhů k sobě nemají daleko.

Příprava „pilíře“ pak (s nadšenou podporou Evropského parlamentu) pokračovala bez ohledu na dramatický vývoj událostí a i přes oficiálně zahájenou diskusi o různých variantách dalšího vývoje integrace (z nichž některé předpokládají naopak omezení činnosti EU v oblasti sociální politiky).

Římské prohlášení vedoucích představitelů EU a jejích členských států z 25. března 2017 (k němu viz článek Římské slivky ze stokrát recyklovaných frází) k sociálním otázkám uvedlo: „V tomto čase změn a s ohledem na obavy našich občanů se zavazujeme k naplňování Římské agendy a k práci na dosažení [...] sociální Evropy: Unie, která na základě udržitelného růstu prosazuje pokrok v hospodářské i sociální oblasti, stejně jako soudržnost a konvergenci a zároveň dohlíží na dodržování integrity vnitřního trhu; Unie, která bere v potaz různorodost vnitrostátních systémů a zohledňuje klíčovou úlohu sociálních partnerů; Unie, která prosazuje rovnost mezi ženami a muži, jakož i práva a rovné příležitosti pro všechny; Unie, která bojuje proti nezaměstnanosti, diskriminaci, sociálnímu vyloučení a chudobě; Unie, kde mladí lidé dostávají nejlepší vzdělání a odbornou přípravu a mohou studovat a nalézat uplatnění po celém kontinentu; Unie, která chrání naše kulturní dědictví a propaguje kulturní rozmanitost.“

Evropský pilíř sociálních práv

Dokument z 26. dubna má podobu jakési další (kolikáté už?) charty. Obsahuje 20 „zásad a práv“, které jsou rozčleněny do kapitol Rovné příležitosti a přístup na trh práce, Spravedlivé pracovní podmínky a Sociální ochrana a začleňování. Do první kapitoly patří ustanovení nadepsaná i) všeobecné a odborné vzdělávání a celoživotní učení, ii) rovnost žen a mužů, iii) rovné příležitosti a iv) aktivní podpora zaměstnanosti. V druhé najdeme principy, které se týkají v) bezpečného a adaptabilního zaměstnání, vi) mzdy, vii) informací o pracovních podmínkách a ochrany v případě propuštění, viii) sociálního dialogu a zapojení pracovníků, ix) rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a x) zdravého, bezpečného a dobře uzpůsobeného pracovního prostředí a ochrany údajů. Třetí kapitola zahrnuje položky xi) péče o děti a podpora dětí, xii) sociální ochrana, xiii) podpora v nezaměstnanosti, xiv) minimální příjem, xv) příjem ve stáří a důchody, xvi) zdravotní péče, xvii) začlenění osob se zdravotním postižením, xviii) dlouhodobá péče, ixx) bydlení a pomoc pro osoby bez domova a xx) přístup k základním službám.

Jak by bylo lze očekávat, najdeme zde jednak všechny klasické mantry starých socialistů, jednak postuláty nové progresivní levice. Pilíř podle Komise jednak opětovně potvrzuje některá z práv, která jsou již součástí mezinárodněprávních nástrojů i práva EU. Slévají se z nejrůznějších zdrojů, jako je Evropská sociální charta (1961), Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků (1989), Listina základních práv EU (2000), zakládací smlouvy EU či unijní sekundární právo. Shromáždění těchto zásad přijatých v různých dobách a různými cestami a různou formou by je prý mělo učinit viditelnějšími, srozumitelnějšími a explicitnějšími. Co je klíčové, tyto zásady by měly být zároveň „doplněny s ohledem na nové skutečnosti“. To se projevuje ve snaze sociální práva rozšířit o další položky a prohloubit ta stávající.

Příkladem rozšiřování budiž např. deklarace práva mladých lidí „na další vzdělávání, učňovskou přípravu, stáž nebo na nabídku pracovního místa dobré kvality do čtyř měsíců od ztráty zaměstnání nebo ukončení svého vzdělávání.“ Zde vidíme návaznost na kdysi tolik zmiňovanou unijní akci „Záruky pro mládež“.

Nově by byla zakotvena také zásada rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem: „Rodiče a osoby s pečovatelskými povinnostmi mají právo na vhodnou dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám. Ženy a muži musí mít rovný přístup ke zvláštním dovoleným, aby mohli plnit své pečovatelské povinnosti, a musí být motivováni k jejich vyváženému využití.

Příkladem zesilování existujících zásad budiž rozsáhle pojatý zákaz diskriminace: „Bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci má každý právo na rovné zacházení a příležitosti, pokud jde o zaměstnání, sociální ochranu, vzdělávání a přístup ke zboží a službám dostupným veřejnosti. Musí být podporovány rovné příležitosti nedostatečně zastoupených skupin.“ Takto „progresivní“ není žádná z dosavadních chart či dalších právních pramenů – srov. zejména čl. 21 Listiny základních práv EU. Tomuto pojetí se blíží snad doposud neúspěšný návrh tzv. Špidlovy antidiskriminační směrnice, nicméně ani ta by nepřikazovala podporu rovných příležitostí „nedostatečně zastoupených skupin“.

Podobné posuny vidíme i jinde. Jestliže Listina základních práv EU (čl. 23) stanoví, že rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci, Evropský pilíř sociálních práv již stanoví: Rovnost zacházení a příležitostí pro ženy a muže musí být zajištěna a podporována ve všech oblastech, včetně účasti na trhu práce, podmínek zaměstnání a kariérního růstu.

Dokument je určen primárně pro země eurozóny, ale je prý otevřen všem členským státům, které se na něm budou chtít podílet. Byl předložen ve dvou formách. Jednak jako doporučení Komise, jednak jako návrh společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise. Připomeňme, že právě jako takové společné prohlášení byla původně vyhlášena Listina základních práv EU, než byla po několika letech Lisabonskou smlouvou vtažena do primárního práva. Snad Juncker a jeho ideoví souputníci sní o tom, že i tento dokument bude v budoucnu povýšen do ústavněprávní roviny.

Nynější deklarovaný účel dokumentu je ovšem vymezen poněkud mlhavě. V preambuli se uvádí, že pilíř „formuluje zásady a práva nezbytné pro spravedlivé a dobře fungující trhy práce a systémy sociálního zabezpečení v Evropě 21. století. Znovu zdůrazňuje některá z práv, která jsou již součástí acquis Unie. Přidává nové zásady, které reagují na výzvy vyplývající ze společenského, technologického a hospodářského vývoje.“ Soustředí se prý na to, jak se vypořádat s novým vývojem ve světě práce a společnosti vůbec, aby se podařilo dosáhnout vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství usilujícího o plnou zaměstnanost a společenský pokrok. Měl by sloužit „jako vodítko na cestě k efektivním výsledkům v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti při řešení současných a budoucích výzev, které jsou přímo zaměřeny na uspokojení nezbytných potřeb lidí, a při zajištění lepšího uzákonění a uplatňování sociálních práv“. Má představovat referenční rámec pro poměřování výkonnosti zúčastněných členských států v dotčených oblastech, má udávat směr reformám na vnitrostátní úrovni a „sloužit jako kompas pro obnovený proces vzestupné konvergence v zájmu zlepšení pracovních a životních podmínek v Evropě“ – některé jeho zásady a práva by mohly sloužit jako příklad pro závaznější normy pro eurozónu.

Komise podotýká, že k tomu, aby se mnohé ze zásad a práv obsažených v pilíři začaly uplatňovat, bude zapotřebí dalších legislativních kroků. Počítá též s finanční podporou z evropských fondů na provádění řady klíčových aspektů pilíře.

Prosazování evropské pilíře sociálních práv má být podle Komise sdíleným závazkem a odpovědností členských států, orgánů EU, sociálních partnerů a dalších zúčastněných stran. Zatímco hlavní nástroje k jejich realizaci mají mít v rukou členské státy (popř. další aktéři jako zaměstnavatelé a odbory), unijní orgány prý mohou pomoci vymezit rámec a udávat směr.

Doprovodné iniciativy

Spolu s Evropským pilířem sociálních práv Komise představila návrh směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem(Work-Life Balance). Ta by nahradila stávající směrnici z roku 2010, která stanoví minimální standardy pro rodičovskou dovolenou, přičemž by přinesla řadu nových nebo kvalitativně vyšších minimálních norem. Mimo jiné by byla propříště na úrovni EU harmonizována otcovská dovolená jakožto nárok otce na alespoň 10 pracovních dnů volna po narození dítěte. Deklarovaným dílem návrhu je dosažení rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovného zacházení na pracovišti prostřednictvím snadnějšího sladění pracovního a rodinného života pracujících rodičů a pečujících osob.

Tisková zpráva uvádí: „Záměrem navrhovaných opatření je zejména dát mužům více příležitostí k tomu, aby se mohli ujmout rodičovských a pečovatelských povinností. Pro děti to bude přínosem a přispěje to k většímu zapojení žen na trhu práce, čímž se sníží rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen.“ Připomíná také slova prvního místopředsedy Komise Franse Timmermanse: „Žijeme v jednadvacátém století, a tomu by měl odpovídat také náš přístup k životu a práci i k ženám a mužům. Po svých dětech bychom neměli chtít, aby se řídily příklady našich prarodičů. Neexistuje jediná ‚správná‘ rovnováha.“

Vedle uvedeného legislativního návrhu Komise zahájila dvě veřejné konzultace – k tématu možné novely úpravy informačních povinností zaměstnavatele vůči zaměstnanci (směrnice 91/533/EHS) a k případné činnosti EU k usnadnění přístupu k systému sociálního zabezpečení pro pracovníky bez standardních pracovních smluv – a vydala výkladové sdělení ke směrnici o pracovní době (směrnice 2003/88/ES).

Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy

Komise zároveň představila Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy jako určitý doplněk Bílé knihy z 1. března, a to se zaměřením na sociální politiku jako na jednu z dílčích oblastí.

Dokument po obšírném pojednání o socioekonomické situaci Unie překládá úvahy o možné činnosti EU v sociální politice v nadcházejících letech. Přání pisatele dobře vystihuje věta, která stojí v popředí této partie: „Neexistuje jediný univerzální přístup použitelný na celou Evropu, ale problémy jsou společné a společná je i potřeba jednat.“ Přesto jsou zde nastíněny tři různé možnosti budoucího vývoje, z nichž dvě jsou pojaty méně ambiciózně.

1) Varianta Omezit „sociální rozměr“ na volný pohyb, předpokládá, že činnost EU v oblasti sociální politiky se omezí na otázky související s přeshraničním pohybem osob, jako jsou např. pravidla týkající se koordinace systémů sociálního zabezpečení pro mobilní občany, vysílání pracovníků, či přeshraniční zdravotní péče. Ostatní oblasti, jako jsou např. bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků, pracovní doba nebo rodičovská dovolená, kde nyní existují minimální standardy EU, by byly Unií vyklizeny. – Zdá se, že podobně jako scénář 2 v Bílé knize nazvaný Pouze jednotný trh, ani tento není Komisí míněn vážně. Komise zde podsouvá čtenáři v podstatě výlučně negativa a snaží se jej dovést k závěru, že tudy cesta rozhodně nevede.

2) Varianta Umožnit státům, které chtějí v sociální oblasti dělat více, aby tak mohly učinit předkládá vizi vícerychlostní integrace. Skupiny států, např. země eurozóny, by mohly navázat posílenou spolupráci v určitých oblastech nad rámec základu společného pro celou EU. Společné standardy by se mohly primárně zaměřit na trhy práce, konkurenceschopnost, podnikatelské prostředí a veřejnou správu a také na některé aspekty daňové politiky.

3) Varianta Umožnit EU-27 společně prohloubit sociální rozměr předpokládá expanzi činnosti EU v sociální oblasti ve vztahu k EU jako celku. Mohlo by dojít k harmonizaci systémů sociálního zabezpečení i politiky zaměstnanosti. Právo EU by už nemuselo stanovovat jen minimální normy, ale ve vybraných oblastech by mohlo „plně harmonizovat práva občanů v celé EU“. Mohly by být rovněž zřízeny evropské agentury, které by plnily koordinační funkci a prosazovaly právo v přeshraničních situacích, např. evropský inspektorát práce a evropská dopravní agentura.

Scénáře představené v jednotlivých alternativách podle Komise lze kombinovat, přičemž nejsou ničím závazným ani definitivním. Mají toliko přinést podněty a poznatky do diskuse, aby bylo možné rozhodnout o dalším postupu.

Komentář

Opakovaně uvádím, že unijní elity ani ve světle migrační krize, ani po odvážném rozhodnutí Britů v referendu o „brexitu“ nejeví nejmenší známky sebereflexe, poučení, snahy o změnu kurzu, a že jejich recepty směřují naopak k utužení tohoto kurzu a zvýšení rychlosti plavby. Ambice v oblasti sociální politiky jsou toho nejlepším dokladem.

Sociální politika (s výjimkou koordinace použití vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení v případě migrujících osob) je modelovou ukázkou oblasti, kam činnost Unie neměla nikdy vstoupit. Centralizace zde nepřináší žádnou přidanou hodnotu a znamená pouze bezúčelné vzdalování rozhodování o věcech veřejných dál od občanů. Drtivá většina stávající činnosti Unie natož nových ambic nereaguje na problémy s přeshraničním významem, které by nemohly být regulovány na úrovni členských států. Jde o otázky, které jsou úzce spjaty s místními společenskými a hospodářskými podmínkami a zvyklostmi a životním stylem, které se liší stát od státu či region od regionu, a proto by se o nich rozhodovat v demokratickém procesu v rámci sourodých společenství, kterými jsou jednotlivé národní státy. Naopak by se neměly regulovat na úrovni kontinentu v nepřehledných, vzdálených, obtížně ovlivnitelných a nekontrolovatelných nadnárodních strukturách podle jednotné šablony, která působí pro rozdílné evropské národy jako svěrací kazajka.

V pozadí Evropského pilíře sociálních práv a souvisejících iniciativ, respektive obecně snah o expanzi činnosti EU v oblasti sociální politiky lze vidět tyto hlavní motivy:

Jednak je to klasický federalistický požadavek „více Unie“, tedy programový centralismus neboli sjednocování pro sjednocování. Centralisté přesun moci na ústřední úroveň, respektive expanzi činnosti Unie pokládají za pozitivní hodnotu a pokrok, a spatřují v nich smysl sám o sobě, který není třeba ničím odůvodňovat. Unie je projektována jako státní útvar se vším všudy, a tedy i s vlastní sociální politikou.

Zadruhé, univerzální záminkou pro prosazování harmonizace sociální politiky jsou bezedné potřeby hospodářské a měnové unie. Všímejme si v tomto smyslu opakovaných zmínek o „konvergenci“ v rámci eurozóny. (Jistěže měnová unie by pro své ideální fungování vyžadovala sjednocení hospodářských a sociálních modelů napříč členskými státy včetně daní, penzijního systé­mu či pracovního práva, vytvoření společného rozpočtu a přesun rozhodování o těchto klíčových věcech do bruselského centra. To vše dohromady by ovšem znamenalo odstranění prostoru pro rozvíjení jakékoli skutečné politiky na národní úrovni, a tedy vytvoření skutečného evropského státu.)

Zatřetí jde nepochybně o snahu petrifikovat levicové postuláty (včetně těch nejradikálnějších požadavků nové levice) na unijní úrovni a dodat jim status nedotknutelnosti. Zabetonování daného politického programu v právu EU znamená zajištění imunity před demokratickými volbami na národní úrovni. Celý pilíř navíc zavání snahou vytvoření jakési další unijní Listiny základních práv – ať už by šlo o paralelní dokument nebo o „obohacení“ Listiny stávající. V takovém případě by došlo k povýšení prosazovaných požadavků na unijní ústavněprávní rovinu a tím by byla zajištěna imunita i vůči vší politické (zdráhám se říci demokratické) kontrole na úrovni EU.

Nové návrhy Komise celkově ukazují na neupřímnost a především na mimořádnou chaotičnost diskuse o budoucnosti EU 27, která byla zahájena Bílou knihou z 1. března. Připomeňme, že některé varianty Bílé knihy i varianta 1 Diskusního dokumentu o sociálním rozměru Evropy předpokládají útlum činnosti Unie v sociální oblasti. Diskuse o Bílé knize přitom doposud nevedla k žádnému závěru a dokument k sociální politice sotva kdo stačil přečíst. Přesto Komise nyní zejména v podobě Evropského pilíře sociálních práv a návrhu směrnice Work-Life Balance předkládá návrhy takového druhu, jako by v sociální oblasti vše bylo rozhodnuto ve prospěch „více Unie“.

Evropský sociální pilíř je v každém případě další podtržení stavu zoufalství a beznaděje, do něhož dospěla evropská integrace, a poskytuje další argument ve prospěch závěru, že jakéhokoli rozumného uspořádání v Evropě nelze dosáhnout na základech současné Unie, ale pouze na jejích troskách.

Ivo Fencl
3. 10. 2024

Zastaví televizi, zavřou knihu a prý: „To vidět nechci a celou tu kokotinu tim pádem taky ne.“

Starý vlk
3. 10. 2024

Na počátku jsme mluvili o domácnosti a pevně připevněném telefonu na šnůře, vraťme se tedy tam.

Aston Ondřej Neff
3. 10. 2024

Důslednost, s jakou vláda spěje ke sebezničení, je skutečně hodna lepší věci.

přečetl Panikář
3. 10. 2024

do poslanecké sněmovny vrátila „lepší opozice“. Bude údajně „tvrdá, ale konstruktivní“.

přečetl Panikář
3. 10. 2024

Čím víc budete deprimováni čteným textem, tím blíž budete naději.

Aston Ondřej Neff
30. 9. 2024

Na internetu jsou na toto téma ankety a vyplývá z nich, že lidé jsou tak padesát na padesát pro /...

Aston Ondřej Neff
2. 10. 2024

Ministr zahraničí Jan Lipavský podal demisi a premiér Petr Fiala ji nepřijal.

Aston Ondřej Neff
1. 10. 2024

Kolečkem sezení u prezidenta pokračuje výjev, zvaný vládní krize.

Aston Ondřej Neff
3. 10. 2024

Důslednost, s jakou vláda spěje ke sebezničení, je skutečně hodna lepší věci.

Jan Bartoň
30. 9. 2024

Jan Lipavský nesouhlasí s odchodem z vlády a hodlá se zachovat tak, aby ve vládě mohl zůstat.

Lidovky.cz
3. 10. 2024

Slávističtí fotbalisté hrají druhý zápas v ligové fázi Evropské ligy. Doma hostí slavný Ajax...

Gabriel Sedlák
3. 10. 2024

Ti mladí muži přicházející z válkou postižené země by se měli vrátit domů a bojovat za svou vlast....

kop Josef Kopecký
3. 10. 2024

Vedení Starostů a nezávislých rozhoduje o návrhu na nového ministra pro místní rozvoj. Post se...

Dominika Hejl Hromková, Lidovky.cz, ČTK
3. 10. 2024

Současný předseda KDU-ČSL Marian Jurečka se znovu chce ucházet o místo v čele strany. Řekl to ve...

Josef Kopecký
3. 10. 2024

Tvrdý odpor opozice vyvolal nový návrh vládní koalice, že by se měl věk odchodu do důchodu postupně...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz