... a společná evropská budoucnost

Dějiny nás učí, že úspěšné jsou aliance svobodných národů, nikoliv byrokratické kolosy

Tento čtvrtek uplynulo 330 let od jedné z nejvýznamnějších událostí evropských dějin. Muslimská invazní armáda o síle 140 000 mužů, která obléhala Vídeň, byla během necelých dvanácti hodin zmasakrována asi polovičním počtem evropských bojovníků. Postup Islámu byl na 300 let zastaven a následovalo osvobození jižní Evropy. Kdyby bitva u Vídně dopadla obráceně, Vídeň by padla, musulmanské armádě by se otevřela cesta do území dnešního Německa a v dalším kroku do Francie (České země by byly spláchnuty mezi prvními). Nevznikl by kapitalismus s jeho průvodními jevy – technologickým pokrokem, demokracií a lidskými právy. Náš život by určovala bída, despocie, nejhorší formy pseudonáboženského fanatismu, násilí a všudypřítomná beznaděj. Byly by to poměry výrazně horší, než na jaké dnes narážíme v arabských zemích.

Za tímhle jediným dnem je hrdinství tisíců evropských mužů z různých zemí, kteří ušli stovky kilometrů jen proto, aby se mohli porvat s přesilou do té doby neporažených muslimů vyhlášených brutalitou a krutostí, a to i na poměry evropského středověku. Ať už osobní motivace těchto mužů a míra dobrovolnosti jejich účasti byly jakékoliv, stali se skutečnými zachránci civilizace. Díky nim mohly další generace Evropanů žít své obyčejné životy, pracovat, milovat, vychovávat děti, pěstovat přátelství a všechno ostatní. Uvědomuju si, že to zní kýčovitě pateticky, ale v dějinách občas nastávají situace, ke kterým to patří.

Říkám si, co by se stalo, kdyby na místě tehdejších vůdců stáli dnešní příslušníci evropských elit. Nejspíš by k nepřátelům vyslali poselstvo, omluvili se za příkoří, předali dotace předtím pracně vytlučené z vlastních obyvatel, přednesli několik projevů o méněcennosti křesťanství a nadřazenosti islámu, přikázali vlastním vojákům složit zbraně a doufali by, že se turecké armáda zastaví. Pokud by se někdo odvážil tento postup zpochybnit, byl by prohlášen za nácka a skončil v hladomorně.

A ještě jedna poznámka. Poté, co islámským armádám postupně podlehlo několik velkých a organizovaných říší, rozdrtila je nesourodá aliance Rakušanů (včetně Čechů, Maďarů, Slováků a dalších), Poláků, Litevců, Bavorů, Franků, Švábů a Sasů. Koalice, v níž nikdo neměl nad ostatními převahu a nikdo nemohl nařizovat. Každý národ měl své zvyky, svůj způsob vedení války, a dokonce i náboženství byla různá. Nic nebylo unifikováno, o každé jednotlivosti se museli domlouvat, společné vedení platilo jen pro den bitvy. A právě tato různorodost nakonec rozdrtila jednotně organizovanou armádu sjednoceného islámského impéria, jehož byrokratické vedení dělalo zbytečné a hloupé chyby.

Až vám zase někdo bude říkat, že se Evropané musí sjednotit, aby dokázali soupeřit s velkými říšemi, vzpomeňte si na bitvu u Vídně. Mimochodem, o více než tisíc let dříve zastavilo ještě více nesourodé spojenectví Římanů, Vizigótů, Alenů, Franků a dalších menších kmenů Attilovy Huny, kteří předtím pokořili dvě velké organizované říše. Můžete si to srovnat s tím, jak snadno dobyly Čingischánovy hordy jednotnou Čínu s bezchybným systémem profesionální byrokracie.